Elektrárna Ruetz

Elektrárna leží asi osm kilometrů jižně od centra Innsbrucku a dva kilometry severně od Schöngergu v nadmořské výšce 707 m na pravém břehu řeky Ruetz.

Domy tvoří samostatnou osadu Rotte obce Schönberg. Dostup k elektrárně je pouze z Unterbergu po brennerské silnici (B 182, Stephanbrücke). Od závodu vede turistická stezka do hluboké rokle, kterou protéká řeka Ruetz.

Elektrárna Ruetz v Schönbergu byla postavena v letech 1909 až 1912 a v letech 1920 až 1923 rozšířena. Využívá vodní energii řeky v údolí Stubaital s povodím o rozloze 283 km² na dolním toku řeky Ruetz s odběrem těsně pod Fulpmesem. Akvadukt, konkrétně gravitačním tunelem, vedl do Schönbergu, kde bylo využito 175 metrů užitného převýšení (spád)[3] až k elektrárně u mostu Stephansbrücke. Původní konstrukce zahrnovala pohonnou soustavu se dvěma Peltonovými turbínami o výkonu 4000 HP a generátory o výkonu 3300 kVA. Elektrárna byla rozšířena o druhou vyrovnávací nádrž, druhé tlakové potrubí a třetí generátor s dalším výkonem 8 000 HP. Ve vyrovnávací nádrži je uloženo 2770 m³ (před rozšířením; projektováno pro čtyřhodinový provoz Mittenwaldské dráhy) a 7600 m³ (po rozšíření; odpovídá 2280 kWh) vody.[4]

Vodní systémy elektrárny Ruetz byly vybudovány na stejné úrovni jako elektrárna Obere Sill města Innsbruck, takže byla možná vzájemná pomoc při odběru vody.

Elektrárna Ruetz původně zajišťoval napájení Mittenwaldbahn v Rakousku a Bavorsku. Po rozšíření v roce 1923 sloužila také pro elektrický provoz Arlberské dráhy. Výstavbou elektrárny Walchensee v roce 1924 ztratila elektrárna Ruetz svou funkci pro zásobování bavorského území elektrickou energií.

V roce 1983 byla stará elektrárna Ruetz nahrazena, výrobu trakční energie převzala nová výkonnější šachtová elektrárna Fulpmes, která byla postavena v letech 1977 až 1983. Hnací voda se shromažďuje pod Fulpmesem ve Stubaitalu. Instalovaný výkon je 15 MW, přičemž dvě Francisovy turbíny pracují se spádem 182 metrů.

Vyřazené zařízení elektrárny Ruetz v Schönbergu získala v roce 1984 tehdejší Stadwerken Innsbruck (nyní Innsbrucker Kommunalbetriebe[5]). Elektrárna byla po rekonstrukci a revitalizaci uvedena do provozu v roce 1997 společností Innsbrucker Kommunalbetriebe (IKB) pro veřejné zásobování elektřinou (50 Hz).[6]

Jedním z problémů ekologie je neregulovaný odběr vody pro elektrárny a tím snižování průtoků vody v řekách Ruetz a Sill. Tato situace nastává zejména v době, kdy klesá množství vody z tajících ledovců. Pokles vody tak omezoval průtoky vod v soutěskách Ruetz a Sill a tím omezoval i využití jedné z nejpopulárnějších kajakářských tras. Na tuto skutečnost upozornila občanská iniciativa WildWasser.[7]

Elektrárna byla postavena v historizujícím monumentálním slohu. Zděné omítané budovy mají obdélníkový půdorys. Uvnitř budov jsou nástěnné malby z roku 1941.[1]

Hnací voda je odebírána z vodní nádrže Sill a přiváděna do vodní nádrže Ruetz spojovacím tunelem. Přes 360 m dlouhé tlakové potrubí se voda dostává do turbíny, která zpracovává 4,36 m³/s vody se spádem 175 m a výkonu generátoru 6 MW. Voda se pak buď vrací do koryta řek Sill a Ruetz, nebo se novým tunelem Matrei-Schönberg přivádí do mezistupně a do elektrárny Untere Sill.

Technická data:[3]

• Výkon elektrárny: 6 MW
• Spád: 175 m
• Hltnost: 4,36 m³/s
• Řeka: Ruetz
• Povodí: 438 km²
• Využité povodí: 283 km²
• Turbína: 1 Peltonova turbína
• Roční výroba: 32 milionů kWh
• Počet domácností: 9 140
• Uvedena do provozu :1911
• Rekonstrukce: 1922, 1997

Jedno z prvních dvou strojních zařízení (turbína a generátor) z roku 1912 bylo v roce 1995 instalováno ve Technisches Museum Wien (TMW), kde si lze zařízení prohlédnout jak shora, tak ze suterénu budovy, přičemž lze vidět i dovnitř skříně turbíny.

• 
  Elektrárna Ruetz
• 
  Strojovna
• 
  Injektor Peltonovy turbíny vTechnisches Museum Wien
• 
  Elektrický generátor v Technisches Museum Wien