Eleftherios Venizelos

Eleftherios Venizelos (plným jménem Elefthérios Kyriákou Venizélos, řecky Ελευθέριος Κυριάκου Βενιζέλος) (23. srpna 1864, Chania – 18. března 1936, Paříž) byl významným řeckým revolucionářem, prominentním a proslulým státníkem působícím během první poloviny 20. století.[1][2] Venizelos zastával několikrát za sebou post předsedy vlády řeckého státu, a to mezi lety 1910 až 1920 a 1928 až 1932. Jeho význačný vliv na vnitřní i vnější záležitosti řeckého státu mu vynesl titul "tvůrce moderního Řecka"[3], někdy je též známý pod dalším titulem Velký Kréťan.[4]

Eleftherios Venizelos
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana Národní liberální strana
Narození	11.jul. / 23. srpna 1864greg. Mournies
Úmrtí	18. března 1936 (ve věku 71 let) Paříž
Místo pohřbení	Venizelos graves
Národnost	Řekové
Choť	Maria Venizelou (1891–1894) Helena Schilizzi (1921–1936)
Rodiče	Kyriakos Venizelos a Stiliani Ploumidaki
Děti	Sofoklis Venizelos Kyriakos Venizelos
Příbuzní	Katigo Venizelou, Evanthia Venizelou a Maria Mitsotaki (sourozenci)
Alma mater	Athénská univerzita (1881–1886)
Profese	politik, advokát, spisovatel, novinář a diplomat
Náboženství	Cirkev Grécka
Ocenění	velkokříž Řádu čestné legie Řád bílé orlice Řád Spasitele
Podpis
Webová stránka	www.venizelos-foundation.gr
Commons	Eleftherios Venizelos
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poprvé se objevil na mezinárodní scéně v souvislosti se svojí významnou rolí ohledně autonomie Kréty v rámci Osmanské říše a posléze jejím spojení (enosis) s Řeckem. Brzy poté byl pozván do samotného Řecka, aby vyřešil tehdejší problematickou politickou situaci a stal se premiérem. Jeho zásluhou byly uskutečněny nejen ústavní a hospodářské reformy, ale také reorganizace armády a námořnictva. Tyto změny vedly k modernizaci řecké společnosti a připravily vojenské složky na nadcházející ozbrojené konflikty.

Během balkánských válek (1912-1913) měl zásadní podíl na vytvoření balkánské ligy (aliance balkánských států proti Osmanské říši). Díky jeho vedení se populace a územní rozsah Řeckého království takřka zdvojnásobily – Řecko získalo Makedonii, Epirus a zbytek Egejských ostrovů.

Během první světové války (1914-1918) se rozhodl přiklonit na stranu Trojdohody a podařilo se mu tak znovu dosáhnout územních zisků. Spolu s tím se však dostal do sporu s tehdejším řeckým králem Konstantinem I., což vedlo k takzvanému národnímu rozkolu. Populace země se tak rozdělila na dva tábory – venizelisty a roajalisty. Mocenský boj, který tak v Řecku vypukl, následně po několik desetiletí ovlivňoval další politický a společenský vývoj země. Přes své úspěchy byl Venizelos roku 1920 poražen ve volbách, což později způsobilo prohru v řecko-turecké válce.

Během následujícího působení ve funkci ministerského předsedy (1928-1932) Venizelos úspěšně normalizoval vztahy se sousedními státy a dále prohloubil své ústavní a hospodářské reformy. Roku 1935 se zúčastnil nezdařeného pokusu o puč, následně vystoupil z politického života a odjel ze země.