Ekonomika Turecka

Atatürkova přehrada je největší z 22 přehrad jihovýchodního anatolského projektu. Program zahrnuje 22 přehrad, 19 vodních elektráren a zavlažování 1,82 milionu hektarů půdy. Celkové náklady na projekt se odhadují na 32 miliard dolarů. Celkový instalovaný výkon elektráren je 7 476 MW a předpokládaná roční výroba energie dosáhne 27 TWh.

V Turecku patří ekonomika zemědělství mezi 10 nejlepších na světě. Polovina země obsahuje zemědělskou půdu a téměř čtvrtina populace je zaměstnaná v oblasti zemědělství. Turecko je hlavním producentem obilí, cukrové řepy, mléka, drůbeže, bavlny, rajčat a dalšího ovoce a zeleniny. Zároveň je největším producentem meruněk a lískových oříšků. Turecko importuje zvířecí krmiva, které se spotřebovávají na rapidně rostoucí drůbeží sektor, dále pak importuje olejnatá semena (včetně sójových bobů), a též obilné produkty. Turecko také importuje bavlnu pro vlastní pokročilý textilní sektor a pro sektor zpracování potravin a pekařství.[28]

V Turecku měří průmyslová výroba produkci podniků integrovaných do průmyslového sektoru hospodářství. Výroba je nejdůležitějším odvětvím a představuje 84 procent celkové produkce. Největší segmenty ve zpracovatelském průmyslu jsou: Potravinářské výrobky (16 procent z celkové produkce); základní kovy (11 procent); motorová vozidla, přívěsy a návěsy (9 procent); textil (8 procent); ostatní nekovové minerální výrobky (6 procent); pryžové a plastové výrobky (5 procent); chemikálie a chemické výrobky (5 procent); elektrická zařízení (5 procent); oblečení (5 procent); a kovové výrobky (5 procent).[29]

Podle zprávy amerického časopisu je Turecko, které drží 4,6 % globálního trhu dodavatelů, nadále druhým největším dodavatelem na světě. Společnost Engineering News Record (ENR) oznámila, že 44 tureckých firem bylo mezi 250 nejvýznamnějšími dodavatelskými společnostmi na světě, a to podle písemného prohlášení Turecké asociace dodavatelů (TCA) vydané 22. srpna 2019. Turečtí dodavatelé také zvýšili svůj podíl na trhu na Středním východě z 9,7 % na 10,4 % v roce 2018, zatímco jeho podíl na asijském trhu se snížil, ze 4 % na 2,1 %.[30]

V roce 2013 bylo v Turecku devadesát osm letišť,[31] z toho 22 mezinárodních.[32] Od roku 2018 je nejrušnějším letištěm je Letiště Istanbul, které má do roku 2025 obsluhovat 200 milionů cestujících ročně.[33] Společnost Turkish Airlines, vlajkový dopravce Turecka od roku 1933, byla společností Skytrax vybrána jako nejlepší letecká společnost v Evropě po dobu pěti po sobě následujících let od roku 2011 do roku 2015.[34][35] S 435 destinací (51 tuzemských a 384 mezinárodních) ve 126 zemích po celém světě je Turkish Airlines největším dopravcem na světě podle počtu zemí obsluhovaných od roku 2016.[36] Celková délka železniční sítě byla v roce 2018 12 740 km, což je 24. místo na světě, včetně 5 467 km elektrifikované tratě.[37] Turecké státní dráhy, které ovládají většinu železnic v Turecku, začaly stavět vysokorychlostní železniční tratě v roce 2003. Dne 13. března 2009 vstoupila do provozu první fáze vysokorychlostní železnice Ankara – Istanbul mezi Ankarou a Eskişehirem. Služba YHT mezi Ankarou a vlakovým nádražím Pendik na asijské straně Istanbulu začala dne 27. července 2014.[38]

Na svém vrcholu v roce 2014 přitahovalo Turecko přibližně 42 milionů zahraničních turistů, což je 6. nejoblíbenější turistická destinace na světě.[39] Tento počet se však v roce 2015 snížil na přibližně 36 milionů a v roce 2016 na přibližně 25 milionů.[40][41] Oživení však začalo v roce 2017, kdy počet zahraničních návštěvníků vzrostl na 32 milionů a v roce 2018 na 39,5 milionů návštěvníků.[42][43]

Rafinerie SOCAR Star Aegean v Izmiru; většina ropy se dováží

Turecko je producentem ropy a zemního plynu, ale úroveň výroby státem vlastněného TPAO nestačí k tomu, aby byla země soběstačná, což z Turecka činí čistého dovozce ropy i plynu.

Turecko nemá žádné jaderné elektrárny, ale první se očekává, že bude uveden do provozu v roce 2023. Kromě toho vláda oznámila záměry pro další tři jaderné elektrárny se čtyřmi reaktory, každá jako součást 100 GWe vyžadovaných do roku 2030.[46]

Geotermální energie v Turecku by se mohla výrazně rozšířit, pokud bude možné vyřešit problém s emisemi oxidu uhličitého.[47] Turecko je v geotermálním potenciálu sedmou nejbohatší zemí světa. V současné době působí v Turecku dvě elektrárny. Od roku 2018 má Turecko instalovaný výkon 1 350 MW,[47] čtvrtý největší na světě po Spojených státech, Indonésii a Filipínách.

Turecko je desátým největším producentem nerostných surovin na světě z hlediska rozmanitosti. V Turecku se v současnosti vyrábí zhruba 60 různých minerálů. Nejbohatší ložiska nerostných surovin v zemi jsou soli bóru, zásoby Turecka činí 72% celkové sumy na světě. Další přírodní zdroje zahrnují uhlí, železnou rudu, měď, chrom, uran, antimon, rtuť, zlato, baryt, boritan, celestin (stroncium), smirek, živce, vápenec, magnezit, mramor, perlit, pemza, pyrity (síra) a jíl.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Economy of Turkey na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ekonomika Turecka na Wikimedia Commons