Ekloga (literatura)

Ekloga (z řeckého eklogé = výběr, vybraná báseň) je lyrický útvar bukolické poezie, využívající krátký veršovaný dialog.[1] Jejím námětem je líčení harmonické krásy idylického života pastýřů, ve srovnání s idylou však zdůrazňuje více prvek rozjímavý. Ve svém obsahu pracuje s mytologickými i historickými motivy a využívá literární aluze.[2]

Publius Vergilius Maro, autor klasické podoby eklogy

Historie

Ekloga postupně vznikala během helénistického období (například u Theokrita), ale klasickou podobu získala až ve Vergiliových Zpěvech pastýřských, kde krátké dialogy bájných pastýřů, známých z Theokrita, pojednávají o přednostech života na venkově a o citových problémech obyvatel mytické pastýřské země Arkádie.[1]

V období renesance získává ekloga podobu pastýřské romance (Jacopo Sannazaro, Edmund Spenser) a často je prozaická (Philip Sidney). V 18. století v době rokoka ztrácí ekloga přímou asociaci s pastýřským životem, ale vždy obsahuje touhu po venkovské selance. Později se ekloga rozpouští v idylicky laděné přírodní a erotické lyrice a objevuje se jen v názvech literárních děl a v odkazech v jejich textech.[2]

V české literatuře se objevuje ekloga jako samostatný oddil ve Zdoroslavíčku v kratochvilném hájíčku postaveném (1665) od Felixe Kadlinského. Objevuje se rovněž v raném obrozeneckém písemnictví v souvislosti s rokokovým idylismem (Václav Thám, Antonín Jaroslav Puchmajer, Václav Hanka a další). Nejvýznamnějším zhodnocením tohoto žánru jsou pak Eklogy a písně (1880) od Jaroslava Vrchlického, které evokují opojný pocit souznění člověka s přírodou.[2]

Odkazy

Reference
  1. VLAŠÍN, Štěpán a kol. Slovník literární teorie, Praha: Československý spisovatel 1984. S. 88
  2. MOCNÁ, Dagmar. PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka 2004. S. 133-135.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.