Eklektické pohanství

Eklektické pohanství, universalistické pohanství,[1] či novopohanství v užším slova smyslu, je proud v rámci širšího novopohanského hnutí do kterého je řazena především eklektická Wicca, některé formy moderního čarodějnictví, Církev všech světů a hnutí Bohyně, nejasné může být zařazení tradiční Wiccy a neodruidismu. Bývá dáváno do kontrastu s etnickým novopohanstvím a rekonstrukcionismem. Eklektičtí novopohané bývají někdy označováni jako „ne-denominační“, protože část z nich nenásleduje konkrétní pohanské náboženství, ale pouze obecné pohanské hodnoty, ke kterým bývá řazena především úcta k ženskému prvku božství, přírodě a pohled na svět jako okouzlený.[2] Eklektické pohanství je převládající formou novopohanství ve Spojených státech a na Britských ostrovech, kde je kladen menší důraz na etnickou identitu,[3] než například v severní a východní Evropě kde převládají etnické a rekonstrukcionistické formy novopohanství. Přesto však například ve Spojených státech existuje významná skupina etnických pohanů následujících Ásatrú, víru v severské bohy.[1]

Eklektický oltář k příležitosti svátku Mabon pohanů ze Salt Lake Pagan Society zahrnující například sošky keltského Cernunna i severského Thóra

Definice

Definicí eklektického proudu v rámci novopohanství se zabýval například religionista Michael Strmiska a folkloristka Mariya Lesiv. Podle Strmisky mají eklektici vnímat evropská předkřesťanská náboženství v jejich celistvosti jako zdroj inspirace a nástroj dosažení duchovní zkušenosti, zatímco etničtí/rekonstrukcionističtí novopohané se upínají ke konkrétní předkřesťanské náboženské tradici a kladou větší důraz na studium historických, archeologických, etnologických a lingvistických zdrojů. Eklektické pohanství má také větší tendenci čerpat z neevropských zdrojů a někdy též ke splývání s New Age. Mariya Lesiv zase poukazuje na důraz kladený eklektiky na „kreativitu“ a rekonstrukcionisty na „autenticitu“.[3][1]

Oba badatelé však zároveň poukazují na nejasnou hranici mezi proudy. Strmiska poukazuje například na obřady lotyšské rekonstrukcionistické Dievturīby, které výrazně čerpají z luteránského křesťanství, a na druhou stranu na některé formy Wiccy které se uchylují ke konkrétní náboženské tradici a ztrácejí své eklektické prvky. Mariya Lesiv zase zmiňuje přístup, který označuje jako appropriationism, v rámci ukrajinského rekonstrukcionistického rodnověří, které má tendenci čerpat prvky z cizích duchovních systémů, ačkoliv se vůči eklekticismu programově vymezuje, a tvrdit že byly vždy součástí jejich náboženské tradice a že tak nejsou vypůjčené, ale domácí.

Nauka

Různé formy eklektického novopohanství nemají jednotnou nauku, ale typicky obsahuje několik shodných prvků. Podle historika Ronalda Huttona novopohané:

  • přijímají inherentní božství v přirozeném světě a odmítají představu transcendentálního stvořitele
  • následují jednoduchou etiku svobody orientovanou na naplnění vlastních individuálních potřeb a tužeb a dosažení osobního růstu a štěstí, přičemž zároveň odmítají ubližování ostatním
  • odmítají představu preskriptivního božského zákona, hříchu a spasení
  • věří že božství může být jak mužské tak ženské povahy a že ženy jsou v náboženské sféře rovny mužům
  • obrací se a inspirují se symbolikou a odkaz předkřesťanských náboženství Evropy a Předního východu[4]

Pohanský autor John Halstead pak novopohanství charakterizuje následujícími prvky:

  • život potvrzující náboženství
  • přírodní náboženství a „Earth religion“
  • feministické náboženství
  • eklektické náboženství
  • sakralizaci psychologie[4]

Přírodní náboženství

Ekletické pohanství, či novopohanství, je často je chápáno jako „přírodní náboženství“[pozn. 1] vzhledem k tomu že božství je chápáno jako nacházející se v přírodě a přirozeném světě. Fyzická realita není chápána jako podružná, padlá či iluzorní jako v některých jiných náboženstvích a je chápána jako pozitivní, včetně lidského těla a sexu. Novopohané kteří věří v reinkarnaci, na rozdíl od vyznavačů indických náboženství, chápou převtělování jako pozitivní součást koloběhu přírody, nikoliv jako proces z něhož je žádoucí uniknout. Toto přesvědčení se odráží v důrazu jež je kladen na environmentální otázky. V 70. letech bylo novopohanství silně ovlivněno ekofeministickým hnutím a jeho sakralizací Země, k oběma hnutím náleží například aktivistka a spisovatelka Starhawk.[4]

Odkazy

Poznámky
  1. v angličtině nature religion, též natural religion „přirozené náboženství“, Earth religion „náboženství Země“ či Earth-centred religion „na Zemi zaměřené náboženství“

Reference
  1. LESIV, Mariya. Neo-Paganism: Historical Inspiration & Contemporary Creativity. [s.l.]: Lulu.com, 2019. ISBN 978-0-359-88377-6.
  2. HARRINGTON, Mellisa. Paganism and the New Age. In: LEWIS, James R. Handbook of New Age. [s.l.]: Brill Academic Pub, 2007. ISBN 978-90-04-15355-4. S. 435–436. (anglicky)
  3. STRMISKA, Michael F. Comparative Perspectives. In: STRMISKA, Michael F. Modern Paganism in World Cultures. Santa Barbara: ABC Clio, 2006. ISBN 1-85109-608-6. S. 18–22.
  4. HALSTEAD, John. Neo-Paganism: Historical Inspiration & Contemporary Creativity. [s.l.]: Lulu.com, 2019. ISBN 978-0-359-88377-6. S. 9–20.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.