Eisendorfská Huť
Osada Eisendorfská Huť (německy Eisendorfhütte, v mapách také jako Železná Huť) stála na česko-bavorském pomezí, asi tři kilometry na jih od Železné, pod kterou administrativně spadala. Název Železná Huť dnes nese opuštěný rekreační areál ministerstva vnitra.
| Eisendorfská Huť | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Obec | Bělá nad Radbuzou |
| Okres | Domažlice |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Zeměpisné souřadnice | 49°34′ s. š., 12°35′32″ v. d. |
  Eisendorfská Huť | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 4731 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Zdejší sklárna, která osadě předcházela, je poprvé zmiňována roku 1591 a jednalo se o nejstarší huť na území panství Svatý Kříž. Postupně okolo sklárny vyrostla osada, ve které žili především zaměstnanci sklárny. Roku 1743 ji získává do nájmu Eliáš Zahn a od šedesátých let 18. století nese označení Neu Zahn Hütte. Zdejší sklo se brzy stalo vyhlášené a oblíbili si ho i na zámku ve Svatém Kříži. V roce 1839 při návštěvě Johanna Gottfrieda Sommera je sklárna uváděna jako opuštěná, v okolních čtrnácti chalupách žilo 69 obyvatel. V roce 1871 se nový nájemce František Schrenk pokusil provoz sklárny obnovit, ale neuspěl a ta tak byla okolo roku 1900 definitivně uzavřena a to z důvodu nedostatku dřeva. Většina domů byla přenesena do Železné a postavena v místech dnes již rovněž neexistující ulice Schneiderlgasse. V osadě následně stály stáje pro dobytek. K roku 1930 je zde uváděno šest domů, ve kterých žilo 42 německých obyvatel. Po jejich odsunu a vytvoření hraničního pásma byla osada srovnána se zemí. Na jejím místě vyrostlo rekreační zařízení ministerstva vnitra, dnes nevyužívané a chátrající.