Eileen Agar

Narodila se 1. prosince 1899 v Buenos Aires skotskému otci a americké matce, v roce 1911 se její rodina přestěhovala do Londýna. Nejdříve navštěvovala Heathfield St Mary's School, v roce 1919 začala studovat na nezávislé umělecké škole Byam Shaw School of Art. V roce 1924 nastoupila k Leonu Underwoodovi na jeho škole v Brook Green. V letech 1925 – 1926 navštěvovala školu výtvarného umění Slade School of Fine Art v Londýně. Studovala také umění v Paříži od roku 1928 do roku 1930.

V roce 1926 se setkala s maďarským spisovatelem Josephem Bardem. O dva roky později spolu žili v Paříži, kde se potkávala se surrealisty André Bretonem a Paulem Éluardem, s nimiž si vytvořila přátelský vztah. Od roku 1934 byla členkou Londýnské skupiny[5] a v roce 1940 si Josepha Barda vzala za muže.

Agar vystavovala se surrealisty v Anglii i v zahraničí. Během třicátých let se její práce soustředila na přírodní objekty, často uspořádané veselým způsobem, jako například Bum-Thumb Rock (Skála Bum-Thumb), soubor fotografií neobvyklé skalní formace, které si všimla v Bretani. Začala experimentovat s automatickými technikami (automatismus) a novými materiály, pořizovala fotografie a vytvářela koláže a objekty. The Angel of Anarchy (Anděl Anarchie, 1936-40), sádrová hlava pokrytá látkou a dalšími materiály je vhodným příkladem – nyní je ve sbírkách Galerie Tate.[6][7] V polovině třicátých let si Agar a Bard začali pronajímat na léto dům v Swanage v Dorsetu. Tady se potkala s Paulem Nashem a zahájili intenzivní vztah. V roce 1935 Nash představil Agarové koncepci nalezeného objektu.[8] Spolupracovali na řadě děl, jako například Seashore Monster at Swanage. Nash doporučil její práce Rolandovi Penroseovi a Herbertu Readovi, organizátorům Mezinárodní surrealistické výstavy roku 1936 v New Burlington Galleries v Londýně. Stala se tak jedinou britskou ženou, která dostala zakázku na tři obrazy a pět objektů,[6] které pak byly k vidění na této výstavě.[9]

V roce 1936 byla jedinou ženou, která představila umělecká díla na mezinárodní výstavě v Londýně.[10]

V roce 1937 Agar strávila dovolenou v domě Pabla Picassa a Dory Maarové v Mougins, Alpes-Maritimes, společně s Paulem Éluardem, Nuschem, Rolandem Penrosem a Lee Millerovou, která ji fotografovala.[11] Do roku 1940 se její díla objevily na surrealistických výstavách v Amsterdamu, New Yorku, Paříži i Tokiu.[4] Válka přerušila její uměleckou činnost a opět začala malovat v roce 1946. Od té doby pravidelně vystavovala až do své smrti.[12]

Po druhé světové válce Agar zahájila novou produktivní fázi svého života a v letech 1946 až 1985 měla téměř 16 samostatných výstav. Během šedesátých let vytvořila tachistické obrazy se surrealistickými prvky. V roce 1988 vydala autobiografii A Look At My Life[13], v roce 1990 byla zvolena do Royal Academy Associate.[14] Zemřela v Londýně 17. listopadu 1991. Její obrazy jsou součástí sbírek několika britských institucí, včetně Derby Art Gallery, Bradford a sbírky vlády Spojeného království.[15]

Eileen Agar je pohřbena na hřbitově Pere Lachaise v Paříži, hrob č. 17606.[16]

Výstava Goshky Macugy z roku 2007, která byla součástí série Tate Britain's Art Now Series, použila materiál převzatý z archivu Eileeny Agarové.[17]

• The Angel of Mercy, skulptura 1934.[18][19]
• Quadriga, malba, 1935.[20]
• The Angel of Anarchy, objekt, 1940.[21]
• L'horloge d'une femme, malba, 1989.[22]