Dubí

První písemné zmínky o Dubí jako o horním místě jsou z let 1494 až 1498, kdy zde přespávali horníci těžící cín. Po rozsáhlých dubových lesích, které se rozprostíraly po okolních stráních, byla rodící se osada pojmenována Dubí.

V 16. století došlo k rozvoji osady a po mnoha změnách majitelů a sporech o její vlastnictví se stává součástí teplického panství. Roku 1592 přikoupil Radslav Vchynský († 1619) od Rudolfa II. další lesní pozemky, vybudoval velkou oboru. V té době snad byla založena i myslivna „Barvář“. Po roce 1634, kdy byl v Chebu spolu s Valdštejnem zavražděn i Vilém Vchynský, majitel teplického panství, se toto dostalo do rukou rodu říšského maršálka Jana Jiřího Marka Clary-Aldringena. (Jeho potomci se zde udrželi až do května 1945, kdy uprchli před Rudou armádou.) Po převzetí zdejšího panství budovali Aldringenové ve mstišovské oboře šestiboký letohrádek dnes zvaný Dvojhradí – původně Tuppelinburg.

Přes Dubí a Cínovec do Drážďan vedla formanská cesta, kudy se do Saska vozilo obilí, podél cesty byly staré mlýny. Městem se přehnala třicetiletá válka, po které z původních 18 usedlostí zůstalo obydlených jen deset – což byla obvyklá situace po třicetiletém drancování a zabíjení. Později, v době napoleonských válek mělo Dubí již 64 domů a pracovalo devět vodních kol. Pracovala papírna, pily, mlýn na výrobu střelného prachu zničený výbuchem a mlýn – hamr (kovárna) na zpracování železa. Toto období připomíná pamětní kámen Franzosenstein s německým nápisem: „Napoleon I, dne 30. 8. 1813 – zvrat v řadě jeho vítězství.“ Nejstarší známou usedlostí v Dubí, již nedochovanou, byl Buschmühle rodiny Walterů, který stál již roku 1579. Příslušníci této rodiny vykonávali také funkci rychtářů. (V 19. století byl přestavěn na závod na výrobu dřevité vlny.)

Po napoleonských válkách, v souvislosti s velkým rozvojem teplického lázeňství se stalo Dubí vyhledávaným výletním místem teplických lázeňských hostů. Patřil k nim po mnoho let například J. W. Goethe. 1849–1851 byla vybudováno prodloužení silnice z Teplic přes Dubí na Cínovec. Tím se dále zlepšilo spojení se sousedním Saskem. Budova nové školy byla postavena v roce 1853, vyučovalo se německy, české děti mohly docházet do Běhánek. Roku 1860 podnikatel Anton Tschinkel zkoumal možnosti výroby dubových sudů. Objekty Buchsmühle zakoupil A. Tschinken v roce 1864 a vybudoval zde továrnu na siderolit a porcelán. (V roce 1932 shořela původní dřevěná mlýnská budova.) V roce 1862 také Tschinkel přestavil někdejší hostinec Diana na lázeňský objekt. Úředně přiřazeno k lázeňským místům bylo Dubí roku 1872. Roku 1877 Ing. Novák, stavitel moldavské železnice, uvedl do provozu Tereziny lázně, v místech bývalého Smrkového mlýna. Významnou událostí bylo dopravní propojení tramvajemi z Teplic. Trasa byla otevřena 14. října 1895. Byla v provozu až do přelomu ledna–února 1959. Poté, co Tereziny lázně v roce 1888 vyhořely, byl Ing. Novák nucen je odprodat – dostaly se do vlastnictví Clary-Aldringenů.

Důležitým stavebním počinem bylo vybudování kostela Neposkvrněného početí Panny Marie z prostředků veřejné sbírky, doplněných rodinou Clary-Aldringen. Stavbu s přísnou sebekázní projektoval profesor Benátské umělecké akademie Pietro Bigaglio. Přidržel se formy benátského kostela Santa Maria dell ´Orto. Stavba byla a je považována za místně exotický příklad italské gotiky. V době její realizace v letech 1896 až 1906 její tvůrci netušili, že pod povrchem vnitřního nádvoří teplického zámku jsou skryty základy podobné trojlodní baziliky, románské, vystavěné královnou Juditou, matkou Přemysla Otakara I. Stavební zbytky byly odhaleny až při archeologickém výzkumu v 50. letech.

Rozhodují měrou ovlivnil život města rozvoj těžby hnědého uhlí, na jehož slojích se město z velké části rozkládá. Těžba uhlí vyvolala potřebu výstavby železnic a navázal rozvoj sklářského a keramického průmyslu.

Městský úřad

Úvraťové nádraží

Významnou kapitolou v životě města byla a je výroba porcelánu. V roce 1871 byla založena továrna na výrobu porcelánu – „Eichwalde Porzellan-und Ofenfabriken Bloch und Co.“. Později byla známá pod jménem „Eichwalder Porzellan-, Ofen- und Wandplattenfabriken Dr.Widera und Co., Kdt.Ges.“ Její rozsáhlý sortiment zahrnoval stolní nádobí, dekorativní předměty a obkládačky. Míšeňská královská manufaktura prodala licenci na výrobu cibulového porcelánu (původní formy i dekor) firmě „Meissner Ofen- und Porzellanfabrik, vorm. Teichert, gegr. 1864“. Ta po spojení s firmou Bloch v Dubí zavedla výrobu cibuláku nejprve pod značkou Meissen s hvězdičkou provedenou jen v kontuře. Po druhé světové válce byla porcelánka v roce 1945 znárodněna a později prošla dalšími organizačními a majetkovými změnami. V současné firmě „Český porcelán Dubí“ výroba „cibulového“ porcelánu tvoří důležitou část výrobního programu. Je tak možno v jistém smyslu hovořit o kontinuitě s míšeňskou tradicí. V původně samostatné obci Bystřice, nyní místní části Dubí, byla v roce 1911 firmou „Krautzberger,Mayer und Purkert G.m.b.H. Wistritz“ založena továrna na porcelán vyrábějící jídelní soubory a nápojové soupravy nebo dekorativní předměty malované po způsobu Kodaně šedomodrými pastelovými tóny. Zboží bylo značeno také K.M.P. nebo KAEMPE.

Dubí bylo na přelomu 19. a 20. století součástí teplické aglomerace výroby keramiky a porcelánu nesporně světového významu, orientované silně proexportně. Zejména výrobky ovlivněné secesí (Jugendstill) jsou vyhledávaným objektem zájmu muzeí a sběratelů. Existuje záměr radnice, vybudovat a veřejnosti zpřístupnit v budově zrušeného kina expozici výrobků dubských porcelánek. V současnosti v Dubí působí Ateliér designu keramiky Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Velkým zájmem výtvarníků jsou provázena každoroční „hrnková sympozia“, která přinášejí výrazné výtvarné podněty v oblasti designu hrnku a zároveň zpětně korigují výtvarné pojetí z hlediska technologických možností průmyslové výroby.

• cca 400 př. n. l. nálezy artefaktů dokazujících přítomnost Keltů a styk se středomořskými národy – Muzeum Teplice – výstava Keltové – fakta, která vydala voda.
• 1494–1498 první zmínky o Dubí (krupské městské knihy)
• 1579 postavena první dubská usedlost Buschmühle
• 1592 založení obory ve Mstišově a postavení Barváře
• 1652 postavení sýpky pro obilí na vývoz ve mstišovské oboře
• 1783 u dubského horského rybníka založen železný hamr
• 1849–1851 dobudována silnice Dubí–Cínovec
• 1852 otevřena jednotřídka v soukromém domě
• 1853 postavena škola
• 1860 A. Tschinkel zakoupil pozemky a vystavěl vodoléčebný ústav Dianina lázeň (1862–1885)
• 1864 A. Tschinkel zakoupil mlýn Buschmühle (mlýn v křoví, zarostlý mlýn) a na jeho pozemku zřídil továrnu na porcelán
• 1871 založena porcelánka „Eichwalder Porzellan- und Ofenfabriken Bloch and Co.“
• 1875 zřízen poštovní úřad
• 1877 otevřeny Tereziny lázně
• 1879 postavena jednopatrová škola se třemi třídami
• 1895 zahájen provoz elektrické dráhy
• 1897 povodně
• 1898 4. května položen základní kámen kostela
• 1906 vysvěcení kostela
• 1911 založena továrna na porcelán „Krautzberger, Mayer und Purkert G.m.B.H. Wistritz“, (K.M.P., KAEMPE)
• 1926 automobilové závody Dubí-Cínovec (vítěz Eliška Junková)
• 1933 otevřena nová budova české školy
• 1945-1946 vysídlení původního německého obyvatelstva
• 1946 mohutný požár v lázních
• 1950 znovuotevření lázní po rekonstrukci
• 1956 oslavy 50. výročí trvání kostela
• 1958 otevřen hraniční přechod na Cínovci
• 1960 připojení Bystřice, Běhánek, Drahůnek a Pozorky
• 1966 Dubí získává status lázeňského města
• 1973 dokončení stavby Domova důchodců Na Výšině
• 1980 administrativní připojení Cínovce a Mstišova
• 1994 Český porcelán si připomíná 130. výročí založení
• 2002 povodně

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dubí na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Dubí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Dubí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• Staré fotografie Dubí