Eiður Guðjohnsen

Už v útlém mládí se vědělo o jeho talentu, v 16 letech nastoupil do zápasu 1. islandské ligy a následně přestoupil do nizozemského Eindhovenu, kde také setkal s tehdy začínajícím Ronaldem. V nizozemské lize se však neprosadil a po dvou sezonách se vrátil zpět na Island. V roce 1998 si ho vyhlédl anglický tým Bolton Wanderers, což byl pro Gudjohnsena zlom v kariéře. V 55 zápasech vstřelil 18 gólů a v roce 2000 přestoupil do Chelsea, kde se stal důležitým členem základní sestavy. Po příchodu ruského miliardáře Romana Abramoviče a přivedení posil do klubu se zdálo, že svoji pozici ztratí, ovšem Gudjohnsen se dokázal probojovávat do sestavy, ačkoli musel často místo v útoku hrát záložníka. Po další vlně příchodů před sezonou 2006/07 už však Gudjohnsen Chelsea opustil a přestoupil do Barcelony, ve které strávil 3 roky a nastoupil k 72 zápasům. V létě 2009 přestoupil za 2 miliony eur do Monaka hrajícího nejvyšší francouzskou fotbalovou soutěž Ligue 1. Poté se stal v roce 2010 hráčem anglického Stoke City FC. Poslední přestupový den 31. ledna 2011 odešel na hostování do londýnského Fulhamu.

Následovala angažmá v řeckém AEK Athény a belgických Cercle Brugge a Club Brugge.

V prosinci 2014 posílil Bolton Wanderers FC.[1][2] V červenci 2015 odešel do týmu čínské Superligy Shijiazhuang Ever Bright FC.[3]

V roce 1996 debutoval v A-mužstvu islandské reprezentace proti Estonsku (výhra 3:0), když ve druhé půli vystřídal svého otce Arnóra Guðjohnsena.[4][5] Poprvé v historii se tak stalo, aby v mezinárodním fotbalovém zápase hrál otec a syn ve stejném zápase.^[zdroj?]

Dvojice trenérů islandského národního týmu Lars Lagerbäck a Heimir Hallgrímsson jej zařadila do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii, kam se Island probojoval z kvalifikační skupiny A (byl to zároveň premiérový postup Islandu na Mistrovství Evropy).[6] Na evropském šampionátu se islandské mužstvo probojovalo až do čtvrtfinále, kde podlehlo Francii 2:5 a na turnaji skončilo.[7] Eiður nastoupil ve dvou zápasech na šampionátu.