Efrajim Kacir

Ve svém výzkumu započatém během doktorského studia na Hebrejské univerzitě pokračoval na Polytechnickém institutu New York University a dále na Columbia University a Harvard University.[16] Po návratu do Izraele se v roce 1949 stal vedoucím katedry biofyziky na Weizmannově institutu věd v Rechovotu, který pomáhal zakládat.[17]

V roce 1961 Kačalski provázel americký tým při slavné inspekci v jaderné elektrárně v Dimoně.[1] V roce 1966 byl tehdejším premiérem Levi Eškolem jmenován vědeckým poradcem na ministerstvu obrany[18] a zároveň jmenován do čela vládní komise, která vládě radila v otázce organizace vědeckého výzkumu.[11] Práce této komise, v jejímž čele stál až do roku 1969, vedla k větší spolupráci mezi vládou, vědeckou sférou, průmyslem a zemědělstvím.[11] Zároveň též podnítila mimořádné zvýšení objemu finančních prostředků, vynaložených na aplikovaný výzkum a vědecké aktivity v rámci ekonomiky.[11] V letech 1966 až 1968 byl hlavním vědcem izraelské armády.[19]

Jeho počáteční výzkum se zaměřoval na jednoduché modely syntetických bílkovin, avšak později vyvinul metodu pro vázané enzymy, která pomohla položit základy pro disciplínu, dnes známou jako enzymové inženýrství.[4] Jeho studium bílkovin přispělo k rozluštění genetického kódu, výrobě syntetických antigenů a objasnění různých fází imunitních reakcí. Pochopení vlastností polyaminokyselin přivedlo, mimo jiné, vědce z Weizmannova institutu věd k vývoji glatiramer acetátu (obecný název pro lék Copaxone), který se v současnosti po celém světě používá k léčbě roztroušené sklerózy.[4] Byl průkopníkem ve studiu nerozpustných (imobilizovaných) enzymů, které tvoří základ pro důležitá biotechnologická průmyslová odvětví. Jím vyvinuté metody slouží dodnes, v rozšířené formě, k výrobě antibiotik a dalších důležitých látek.[11] Vyvinul rovněž přirozeně rozpustné syntetické vlákno využívané v chirurgii pro šití vnitřních zranění.[5] Jedním z jeho počinů též bylo založení hebrejsky psaného vědeckého časopisu Mada.[11]

V roce 1973 Kačalského, který v té době působil na Harvard University, kontaktovala tehdejší ministerská předsedkyně Golda Meirová s nabídkou kandidatury na post prezidenta.[6] Jejím dřívějším zvažovaným kandidátem byl jeho bratr Aharon, který tragicky zahynul při teroristickém útoku v roce 1972.[6] Kačalského, který se zprvu zdráhal, přesvědčoval i ministr financí Pinchas Sapir, který jej lákal na vědeckou laboratoř, která by mohla být vybudována v prezidentské rezidenci (nakonec však k tomu nedošlo).[7] V prezidentských volbách, které se konaly 10. dubna 1973 kandidoval za vládní Stranu práce proti prof. Efrajimu Urbachovi, nominovanému Likudem a Národní náboženskou stranou. Uspěl hned v prvním kole voleb, když získal 66 hlasů (ze 120členného Knesetu), oproti Urbachovi, který obdržel 41 hlasů (9 hlasovacích lístků bylo prázdných a 4 lidé nehlasovali).[20] Slavnostní přísahu složil 24. května téhož roku a ve funkci nahradil dosavadního prezidenta Zalmana Šazara. Po volbách si hebraizoval své příjmení na Kacir, což v hebrejštině doslova znamená „sklizeň.“[6] Úřad izraelského prezidenta byla Kacirovou první politickou funkci, a přesto že je tato funkce čistě ceremoniálního charakteru, vyjadřoval se v ní ke státním záležitostem a „pokusil se zcelit širokou propast, která existovala ve školství a sociálním zajištění mezi sefardskými a aškenázskými Židy, a podpořit porozumění mezi izraelskými Židy a jejich arabskými sousedy.“[12]

Prezident Kacir hovoří s archeology u Tel Danu, který je pozůstatkem biblického města Dan, leden 1977.

Po pouhých čtyřech měsících jeho působení v úřadu byl Izrael v říjnu 1973 vtažen do jomkipurské války.[6] Během ní prezident navštěvoval vojáky v bojových jednotkách při frontových liniích, rodiny padlých i raněné v nemocnicích.[11] Válku Izrael nakonec, za cenu mimořádných obětí vyhrál, avšak po válce šokovaný národ žádal vysvětlení a rezignaci osob, které byly za počáteční neúspěchy a podcenění hrozby války zodpovědné. Kacir se z pozice hlavy státu pokusil potlačit rozšířené obviňování a vyjádřil svůj názor, že za předválečnou aroganci „jsme vinni všichni“.[1] V dubnu 1974 nakonec přijal veřejností vynucenou rezignaci ministerské předsedkyně Meirové.[1] Koncem roku 1974 prezident podal žádost předsedovi finančního výboru Knesetu, aby byla zrušena výjimka zákona o dani z příjmů, která plat prezidenta republiky osvobozuje od placení této daně.[21] Žádost však nebyla vyslyšena.[21]

Ve své funkci často „nesl hlavní nápor zloby veřejnosti.“[1] Kupříkladu v květnu 1974 byl vypískán na pohřbu 20 dětí, zabitých během masakru v severoizraelském Ma'alotu.[1] Jiný otřes nastal, když ve volbách v roce 1977 historicky poprvé zvítězila pravicová strana Likud a Kacir, do funkce nominovaný labouristy, „musel reprezentovat vládu, jejíž étos se od toho jeho výrazně lišil.“[1]

Prezident Kacir uděluje v prezidentské rezidenci ocenění za zásluhy zástupci kibucu Gan Šmu'el, 1977

V roce 1977 hostil egyptského prezidenta Anwara Sadata při vůbec první oficiální státní návštěvě představitele arabského státu v Izraeli.[14] Během svého prezidentství vyzval zahraniční univerzity k založení kateder Židovských studií a inicioval vznik prezidentské Ceny za dobrovolnictví.[1] Ta je každoročně udílena dvanácti osobám, které jako dobrovolníci vykonali mimořádný počin.[11] Během svého působení ve funkci prezidenta se rovněž několikrát vyjádřil v otázce izraelského vlastnictví jaderných zbraní. Například v prosinci 1974 ve svém projevu použil vágní postoj izraelské vlády, když uvedl, že „Izrael nebude první, kdo na Blízkém východě použije jaderné zbraně.“[22] Zároveň dodal, že „Izrael ‚má potenciál‘ takovou zbraň vyrobit, a že to může provést ‚v rozumné časové lhůtě.‘“[22]

V červenci 1977 svolal několik autoritativních právních expertů, včetně tehdejšího generálního prokurátora Aharona Baraka, k prodiskutování dílčího rozšíření prezidentských pravomocí.[23] Zdůraznil zejména malý rozsah prezidentských pravomocí a uvedl příklad v podobě prezidentských milostí, které závisí na ministru spravedlnosti. Zejména si přál zvážit možnost změny zákona v tom smyslu, aby prezident mohl rozpustit Kneset, a aby byl „informován o národní bezpečnosti náčelníkem Generálního štábu.“[23] Jeho návrhy se však nesetkaly s odezvou.[23] V roce 1978 vzniklo z jeho iniciativy Jeruzalémské divadelní centrum Nurit Kacirové jako památka na zesnulou dceru.[24]

Z důvodu nemoci své manželky se odmítl ucházet o znovuzvolení a v roce 1978 jej ve funkci nahradil Jicchak Navon.[9] Po odchodu z postu prezidenta se vrátil ke své vědecké práci a zůstal i nadále velmi aktivní.[4] Mezi jeho počiny po odchodu z funkce hlavy státu patří například založení katedry biotechnologie na Telavivské univerzitě, kterou posléze sám vedl.[11][16] Mimo to napsal stovky vědeckých článků a „neúnavně podporoval mladé vědce.“[1] V následujících letech se v rámci výzkumu věnoval novým oblastem bádání; „v jednom projektu například vedl tým vědců z Weizmannova institutu, který v mezinárodní soutěži uspěl v počítačovém modelování bílkovin, a v jiné studii byl součástí interdisciplinární skupiny vědců, která odhalila významný aspekt hadího uštknutí na lidské tělo.“[4] I po odchodu z úřadu se veřejně vyjadřoval k různým událostem. Například v roce 1989 v průběhu první intifády v jednom rozhovoru uvedl:

Zemřel 30. května 2009 ve věku 93 let ve svém domě v Rechovotu a je pochován na hlavním rechovotském hřbitově vedle své manželky, která zemřela v roce 1986.[25] Toto místo posledního odpočinku bylo Kacirovým přáním, neboť obvykle jsou přední osobnosti státu pohřbívány na národním hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě.[25] Den Kacirovy smrti připadl na 37. výročí smrti jeho bratra Aharona při teroristickém útoku z 30. května 1972.[25]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ephraim Katzir na anglické Wikipedii.

• KATZIR, Ephraim. A Life's Tale. Jerusalem: Carmel, 2009. 385 s. ISBN 9789655400267. (anglicky)

Vědecké práce

Efrajim Kacir byl autorem stovek vědeckých článků. Mezi vybrané patří:

• Biotechnological applications of proteins and enzymes, 1976 (společně s Cvi Bohakem a Natanem Šaronem)
• Immobilized enzyme principles, 1976 (společně s Lemuelem B. Wingardem a Leónem Goldsteinem)
• Applied biochemistry and bioengineering, 1976 (společně s Lemuelem B. Wingardem a Leónem Goldsteinem)
• Analytical applications of immobilized enzymes and cells, 1981 (společně s Lemuelem B. Wingardem a Leónem Goldsteinem)
• Biopolymers and biotechnology, 1987 (společně s Murrayem Goodmanem)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Efrajim Kacir na Wikimedia Commons
• Osoba Efrajim Kacir ve Wikicitátech

Profily

• (anglicky) Úřad prezidenta Státu Izrael – Efrajim Kacir
• (anglicky) Kneset – Ephraim Katzir (Katchelsky) (1916–2009)
• (anglicky) Weizmannův institut věd – Professor Ephraim Katzir (společně s fotografiemi)
• (rusky) Lechaim.ru – Эфраим Кацир. «Израиль склоняет головы…»
• (rusky) Eleven.co.il – Кацир Эфраим
• (česky) Eretz.cz – Zemřel profesor Efrajm Kacir, 4. prezident Izraele

Ostatní

• (anglicky) Ministerstvo zahraničních věcí Izraele – PM Netanyahu eulogizes former President Ephraim Katzir
• (anglicky) Haaretz – Ephraim Katzir laid to rest in Rehovot; Peres: Unmatched devotion, kindness