Edward J. Smith

Edward J. Smith se narodil 27. ledna 1850 ve městě Hanley (dnes součástí města Stoke-on-Trent). Jeho rodiče byli Edward Smith (hrnčíř) a Catherine Hancocková rozená Marshová, kteří se vzali roku 1841 ve městě Wolstanton a později si založili obchod. J. E. Smith se učil na škole v Etrurii. Ve 13 letech odešel do Liverpoolu, kde započal svou námořnickou kariéru. 12. července 1877 se oženil se Sarah Eleanor Penningtonovou, se kterou měl dceru Helen Melville Smithovou. Rodina žila v luxusním domě jménem „Woodhead“ v Southamptonu.

V březnu 1880 se přidal k lodní společnosti White Star Line, kde začínal jako 4. důstojník na lodi Celtic na linkách do Austrálie a do New Yorku. V roce 1888 dostal certifikát „Extra Master“ a připojil se ke Královskému námořnictvu v hodnosti Lieutenant zálohy (od té doby mohl připsat ke svému jménu zkratku R.N.R.), což znamenalo, že mohl být se svými loděmi povolán do války.

Po dobu 9 let byl kapitánem lodi Majestic počínaje rokem 1895. Když začala roku 1899 v Jižní Africe válka, byl povolán, aby tam se svou lodí Majestic dopravil vojáky. Obě dvě cesty do jižní Afriky se obešly bez incidentu, za což obdržel od krále Edwarda VII. medaili. Nakonec se stal komodorem flotily White Star Line. Někteří pasažéři by se plavili přes Atlantik jen pod jeho velením. Proslavil se jako „milionářský kapitán“ kvůli tomu, že vyšší společenské vrstvy v Anglii žádaly, aby velel lodím, na kterých se plavily. Od té doby, co se roku 1904 stal komodorem, byla pro něj rutina, že byl povoláván, aby velel novým lodím na jejich prvních plavbách. Roku 1904 byl povolán velet nové, svého času největší lodi na světě společnosti White Star Line, lodi Baltic, jejíž první plavba z Liverpoolu do New Yorku 29. června 1904 proběhla bez potíží. Po třech letech na Balticu mu byla přidělena jeho druhá největší loď Adriatic, jejíž první plavba opět proběhla bez potíží. Během služby na Adriaticu obdržel medaili za „dlouhou službu“ Královskému námořnictvu společně s povýšením u White Star Line na velitele. Teď by se mohl podepisovat jako Commander Edward John Smith, R. N. R.

Byl pověstný jako jeden z nejzkušenějších kapitánů, a tak dostal velení na první z nových zaoceánských lodích třídy Olympic, opět svého času největší na světě. První plavba lodi Olympic z Liverpoolu do New Yorku proběhla 21. června 1911 bez potíží, ale když byla poté zakotvena v přístavu v New Yorku, stal se malý incident, který by mohl nastínit budoucí události. Když kotvil u mola 59, byl pod velením přístavního pilota tažen 12 tažnými loděmi a jedna z nich se dostala pod pravý šroub Olympiku. Tažná loď se otočila, narazila do Olympiku a během okamžiku se zachytila pod jeho zádí, nakonec se ale uvolnila a snažila se „dokulhat“ do přístavu.

20. září 1911 nastalo první vážné neštěstí Olympiku během kolize s britskou válečnou lodí HMS Hawke, při kterém válečná loď přišla o příď. Ačkoli byly u Olympiku poškozeny dvě vodotěsné přepážky, byl přesto schopen doplout do Southamptonu. Na konci vyšetřování Královské námořnictvo obvinilo Olympic, že jeho masivní velikost způsobovala sání, které k němu přitáhlo loď HMS Hawke. Na můstku v té době byl kapitán Smith, ale navigaci lodi nyní řídil lodivod. Byla to pro White Star Line finanční pohroma a doba, po kterou byla loď mimo provoz, dělala situaci ještě horší. Olympic se vrátil do Belfastu, kde měl být rychle opraven, kvůli čemuž byla loděnice Harland & Wolff nucena zpozdit dokončení Titaniku, protože jeho hřídel pro lodní šroub měla být použita pro Olympic. Znovu na moře vyjel v únoru 1912, ale hned ztratil list vrtule a znovu musel být nouzově opraven. Kvůli tomu musela loděnice znovu odložit dokončení Titaniku a jeho první plavbu, která měla být původně 20. března. Nový termín potom byl 10. dubna.

Nejoceňovanější kapitán White Star Line byl i přes minulé problémy kapitán na nové lodi Titanic, když opouštěla během své první plavby Southampton. Ačkoli některé zdroje říkají, že se rozhodl jít po první plavbě Titaniku na odpočinek, článek, který se objevil v časopisu Halifax Morning Chronicle 9. dubna 1912 říkal, že kapitán Smith by zůstal u Titaniku až do té doby, než společnost postaví větší a lepší loď. 10. dubna 1912 si Smith, který měl na sobě buřinku a dlouhý kabát vzal taxi od svého domu až k southamptonskému přístavu. Na Titanic přišel v 7:30 hodin ráno a připravoval se na nástup v 8 hodin na palubě. Šel do své kajuty, aby dostal zprávu o plavbě od svého vrchního důstojníka Henryho Wilda. Když se Titanic ve 12:14 rozjel, málem se srazil s lodí New York. Jeho rychlý zákrok zabránil předčasnému ukončení první plavby. Někdo to považoval za nešťastné znamení, podobně jako když se Olympic srazil s lodí HMS Hawke pod velením kapitána Smithe. 14. dubna 1912 ve 23:40 se Titanic srazil s ledovcem poblíž New Foundlandu v severním Atlantiku. Za 2 hodiny a 40 minut se loď potopila. Zahynulo asi 1523 lidí a on byl jedním z nich.

Socha kapitána E. J. Smithe
Beacon Park, Lichfield

O osudu kapitána Smithe existují protichůdné zprávy. Někteří přeživší včetně druhého důstojníka Charlese Lightollera[1][2] svědčili, že Smith přišel na můstek v tichosti kolem 2:10, deset minut před tím, než se loď definitivně potopila. Zamkl se v kormidelně a zemřel u kormidla poté, co se pod tlakem vody prolomila okna a voda místnost zcela zatopila.[3] Robert Williams Daniel, cestující v 1. třídě, po své záchraně vypověděl pro New York Herald (vydání ze dne 19. dubna 1912), že byl svědkem utonutí kapitána Smithe v kormidelně. „Viděl jsem kapitána na můstku. Moje oči se upíraly přímo na něj. Paluba, ze které jsem vyskočil, byla už pod vodou. Voda stoupala pomalu, byla na úrovni podlahy můstku. Pak kapitánovi do pasu. Dál jsem ho už neviděl. Zemřel jako hrdina.“[4] Tato svědectví jsou podpořena knihou Roberta Ballarda The discovery of the Titanic a některými historiky. Vznikl tak ikonický obraz ve prospěch Smitha. Další zdroje však tvrdí, že Smith byl aktivně přítomen v rádiové (komunikační) místnosti, vydával aktualizace polohy lodi pro lodě reagující na tísňové volání. Zpočátku kolovaly zvěsti, že se Smith zastřelil. To uvedly Washington Times a francouzský L'Excelsior, které stavěly na výpovědích Gretchen Longleyové a Ruth Dodgeové. Přeživší členové posádky ovšem tyto domněnky důrazně popřeli.

V dalším svědectví uvedl mladší spojař Harold Bride, že v době kdy pracoval na uvolnění skládacího člunu „B“ (Collapsible B), viděl kapitána Smithe skočit do moře na pravoboku lodi ve chvílí, kdy voda začala zaplavovat můstek.[5] Toto potvrdila i cestující první třídy paní Eleanor Widenerová, které se v té době nacházela na záchranném člunu č. 4 (nacházejícím se nejblíže potopené lodi). Je možné, že pozorovanou osobou byl šestý důstojník James Moody, který byl v té době také viděn, jak skáče z lodi, zdá se však nepravděpodobné, že by si Bride, který znal jak Smithe tak Moodyho, mohl oba muže splést. Také pasažér druhé třídy William John Mellors a hasič Harry Senior, kteří se zachránili na skládacím člunu „B“, svědčili, že Smith skočil z můstku.[6]

Zprávy tvrdící, že Smith měl dopravit dítě vodou k záchrannému člunu a následně se obrátit a plavat zpět ke své potápějící se lodi nebo se utopit v ledové vodě, jsou téměř jistě smyšlené, jak potvrdili historici v dokumentu Titanic: Death of a Dream. Svědectví některých přeživších však naznačují, že kapitán Smith mohl doplavat k skládacímu člunu „B“ a následně zemřít ve vodě na podchlazení. Plukovník Archibald Gracie svědčil, že k přeplněnému člunu připlul neznámý plavec, ke kterému jeden z mužů na palubě hlasitě pronesl „Držte se toho, co máte, starý pane, ještě jeden muž na palubě a půjdeme ke dnu všichni.“ Plavec odpověděl: „Dobře, chlapci. Hodně štěstí a Bůh s vámi.“[7] Gracie muže sám neviděl a nemohl jej tedy identifikovat, ale někteří další přeživší tvrdili, že v daném muži poznali kapitána Smithe.

Osud kapitána Smithe pravděpodobně zůstane nevyjasněn. Titanic narazil na ledovec 14. 4. 1912 ve 23:40, ale potopil se až ve 2:20 ráno následujícího dne. Smrt kapitána Smithe je tudíž datována dnem 15. dubna 1912.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward Smith na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward J. Smith na Wikimedia Commons