Edward Finch-Hatton

Edward Finch-Hatton (169716. května 1771) byl britský diplomat, politik a dvořan. Dlouhodobě působil v diplomacii a byl vyslancem v Polsku, Švédsku a Rusku. Kromě toho zastával funkce u dvora a čtyřicet let byl poslancem Dolní sněmovny.

Edward Finch-Hatton
Erb Finchů v linii hrabat z Nottinghamu
Narození1697
Úmrtí1771 (ve věku 73–74 let)
Místo pohřbeníSt Mary's Church, Eastwell
Alma materTrinity College
Povolánídiplomat a politik
ChoťAnne Palmer (od 1746)
Jane Woodward
DětiGeorge Finch-Hatton
Harriet Frances Charlotte Finch
John Emilius Daniel Edward Finch
RodičeDaniel Finch, 2. hrabě z Nottinghamu a Anne Finch, Countess of Nottingham
PříbuzníWilliam Finch a Daniel Finch, 8. hrabě z Winchilsey (sourozenci)
George Finch-Hatton, 10th Earl of Winchilsea, Louisa Anne Hatton[1] a Daniel Finch-Hatton[1] (vnoučata)
FunkceMember of the 11th Parliament of Great Britain
Member of the 10th Parliament of Great Britain
Member of the 12th Parliament of Great Britain
Member of the 6th Parliament of Great Britain
Member of the 9th Parliament of Great Britain
 více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Zámek Kirby Hall (Essex), dědictví po rodu Hattonů

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Finchů, narodil se jako pátý syn významného státníka 2. hraběte z Nottinghamu a jeho druhé manželky Anne, rozené Hatton (1668–1743)[2]. Studoval v Cambridge[3], poté absolvoval kavalírskou cestu, během níž pobýval ve Francii, Itálii a Hannoversku (1720–1723). Krátce poté se stejně jako starší bratr William zapojil do diplomatických služeb a v letech 1724–1725 byl vyslancem u říšského sněmu v Řezně, poté zastupoval britské zájmy v Krakově (1725–1727). V letech 1728–1739 byl vyslancem ve Stockholmu a nakonec v Petrohradě (1739–1742). Cestou do Ruska pobýval na jaře v roce 1740 znovu jako mimořádný vyslanec v Polsku. V letech 1727-1768 byl též členem Dolní sněmovny[4], v parlamentu celou dobu zastupoval volební obvod Cambridgeské univerzity[pozn. 1]. Po návratu do Anglie byl lordem komořím Jiřího II. (1742–1756), později zastával u dvora funkce správce soukromé královské pokladny a královského šatníku (1757–1760), nakonec zastával méně významný post inspektora státních komunikací (Surveyor of the King's Private Roads; 1760–1771).

Rodina

V roce 1764 po své pratetě Anne Hatton přijal jméno Finch-Hatton spolu s převzetím dědictví zámku Kirby Hall (Essex). Byl dvakrát ženatý, z druhého manželství měl tři děti. Mladší syn John Finch (1755–1841) žil v USA, starší syn George Finch-Hatton (1747–1823) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny. V další generaci pak vnuk George William Hatton-Finch (1791–1859) zdědil hraběcí tituly z Winchilsey a z Nottinghamu.

Edwardův starší bratr Daniel Finch, 8. hrabě z Winchilsey (1689–1769) byl několikrát členem vlády a dvakrát zastával funkci ministra námořnictva. Další bratr William Finch (1691–1766) působil v diplomacii a byl vyslancem v Holandsku. Sestry Elizabeth a Charlotte se provdaly do významných rodin Seymourů a Murrayů (Charles Seymour, 6. vévoda ze Somersetu, William Murray, 1. hrabě z Mansfieldu).

Odkazy

Poznámky

  1. Většina volebních obvodů v Británii byla až do 19. století pod kontrolou místních aristokratických elit, bylo ale několik okrsků, kde volby byly otázkou vysoké prestiže. Kromě londýnského obvodu Westminster to byly také mandáty za obě přední anglické univerzity. Seznam poslanců za volební obvod Cambridgeské univerzity je přehledem nejvýznamnějších osobností britských dějin (Richard Cromwell, George Monck, Isaac Newton, William Pitt mladší, Henry Temple). Edward Finch-Hatton, i když v celkovém kontextu britských dějin nepatřil k významným osobnostem, byl poslancem za cambridgeskou univerzitu 41 let a svůj mandát zde bez problémů obhajoval i v době, kdy jako diplomat dlouhodobě pobýval v zahraničí (1727, 1734, 1741).

Reference

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Rodokmen rodu Finchů dostupné online Archivováno 22. 2. 2018 na Wayback Machine
  3. Databáze absolventů Cambridgeské univerzity dostupné online
  4. Edward Finch-Hatton na webu britského parlamentu dostupné online
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.