Edward Eliot, 3. hrabě ze St Germans

Zámek Port Eliot, hlavní rodové sídlo v Cornwallu od 16. století

Pocházel ze starého šlechtického rodu Eliotů, který od 16. století vlastnil statky v Cornwallu. Narodil se jako jediný syn diplomata Williama Eliota, 2. hraběte ze St Germans (1767–1845), po matce Georgině (1769–1806) byl potomkem rodu Leveson-Gower a vnukem 1. markýze ze Staffordu. Studoval ve Westminster School a na univerzitě v Oxfordu. Kariéru ve státních službách zahájil jako tajemník britského vyslanectví v Madridu (1823–1824). V letech 1824–1832 byl členem Dolní sněmovny[2] a od roku 1823 jako dědic svého otce užíval jméno lord Eliot. V letech 1827–1830 zastával ve vládě funkci lorda pokladu. Poté vstoupil znovu do služeb ministerstva zahraničí, kde byl původně jmenován státním podsekretářem, ale v letech 1834–1837 pobýval znovu v Madridu jako mimořádný vyslanec. Ve Španělsku tehdy probíhala občanská válka (tzv. karlistické války) a Eliot zde sehrál významnou úlohu diplomatického prostředníka, kdy se mu podařilo ukončit válčení mezi znepřátelenými stranami (tzv. Eliotova konvence z roku 1835)[3]. V letech 1837–1845 byl znovu poslancem Dolní sněmovny[pozn. 1], k vládnímu postu se dostal opět v roce 1841, kdy byl v Peelově vládě jmenován státním sekretářem pro Irsko, zároveň se stal členem britské i irské Tajné rady. Od roku 1841 zastával také čestné posty zástupce místodržitele a smírčího soudce v Cornwallu, kde rodina vlastnila statky. Jako minist pro Irsko obdržel mimo jiné čestný doktorát na univerzitě v Dublinu (1842). V parlamentu se mimo jiné zabýval problematikou anglikánské církve a prosazoval zřízení diplomatického zastoupení Spojeného království ve Vatikánu.

Erb hrabat ze St Germans

V roce 1845 zdědil po otci rodový majetek a titul hraběte ze St Germans. Opustil Irsko a vrátil se do Anglie, aby převzal rodové statky a zaujal místo ve Sněmovně lordů. Ještě téhož roku se vrátil do vlády ve funkci generálního poštmistra (1845–1846) a v roce 1848 získal Řád lázně. V Aberdeenově koaliční vládě zastával funkci místokrále v Irsku (1853–1855) a v roce 1853 hostil v Dublinu královnu Viktorii. Jako irský místokrál byl zároveň velmistrem Řádu sv. Patrika. V této době se sblížil s královskou rodinou a byl poté poradcem královny Viktorie. Nakonec byl dvakrát lordem nejvyšším hofmistrem (1857–1858 a 1859–1866)[4] a v roce 1857 obdržel také velkokříž Řádu lázně. V roce 1860 doprovázel prince waleského na jeho cestě po USA a Kanadě.

V roce 1824 se oženil s Jemimou Cornwallisovou (1803–1856), dcerou 2. markýze Cornwallise. Měli spolu osm dětí. Nejstarší syn Edward Eliot, lord Eliot (1827–1864) sloužil v armádě, ale zemřel předčasně. Další syn Granville Charles Eliot (1828–1854) padl za krymské války v bitvě u Inkermanu. Dědicem titulů a majetku se stal až třetí syn William Gordon Eliot, 4. hrabě ze St Germans (1829–1881), který v mládí působil v diplomacii. Zemřel bez potomstva a nástupcem se stal další syn Henry Cornwallis Eliot, 5. hrabě ze St Germans (1835–1911), který byl v mládí důstojníkem Royal Navy a poté řadu let pracoval na ministerstvu zahraničí. Nejmladší syn Charles George Eliot (1839–1901) zastával funkce u královského dvora a z jeho potomstva pochází současná linie hrabat ze St Germans.