Edward Cardwell

Edward Cardwell
Edward Cardwell
Narození	24. července 1813; Liverpool
Úmrtí	15. února 1886 (ve věku 72 let); Torquay
Alma mater	Balliol College
Povolání	politik
Ocenění	člen Královské společnosti
Politické strany	Toryové; Liberální strana
Choť	Annie Parker (od 1848)
Rodiče	John Cardwell a Elizabeth Birley
Příbuzní	Jane Fanshawe (sourozenec)
Funkce	Člen 14. parlamentu Spojeného království (1842–1847); Financial Secretary to the Treasury (1845–1846); Člen 15. parlamentu Spojeného království (1847–1852); Člen 16. parlamentu Spojeného království (1853–1857); Člen 17. parlamentu Spojeného království (1857–1859); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Cardwell, 1. vikomt Cardwell (Edward Cardwell, 1st Viscount Cardwell) (24. července 1813 Liverpool – 15. února 1886 Torquay, Anglie) byl britský státník, představitel Liberální strany. Více než třicet let byl poslancem Dolní sněmovny a zastával řadu důležitých funkcí ve vládě. Proslul především svými reformami ve funkci ministra války (1868-1874). V roce 1874 byl povýšen na vikomta a povolán do Sněmovny lordů, byl též členem Královské společnosti.

Životopis

Narodil se v Liverpoolu jako syn obchodníka Johna Henryho Cardwella. Studoval ve Winchesteru a Oxfordu, původně působil jako právník, 30. letech 19. století pracoval na ministerstvu války a kolonií. V letech 1842-1874 byl poslancem Dolní sněmovny[pozn. 1], původně náležel ke konzervativcům, později přešel k liberálům. V letech 1845-1846 byl tajemníkem na ministerstvu financí, v Aberdeenově vládě zastával post prezidenta obchodního úřadu (1852-1855), od roku 1852 byl též členem Tajné rady. V Palmerstonově kabinetu vystřídal několik pozic, nejprve byl státním sekretářem pro Irsko (1859-1861), poté lordem kancléřem vévodství lancasterského (1861-1864) a nakonec ministrem kolonií (1864-1866)[pozn. 2]. V Gladstonově vládě byl ministrem války (1868-1874) a v této funkci inicioval četné reformy v armádě (jednalo se například o přeřazení milicí a dobrovolnických sborů z kompetencí měst a hrabství pod ministerstvo války). Jeho reformní počiny byly podmíněny jednou zásadní podmínkou v postavení vrchního velitele armády. Vrchní velitel byl do té doby podřízen přímo panovníkovi a v této době zastával tuto hodnost konzervativní příslušník královské rodiny vévoda z Cambridge. Královna Viktorie přistoupila k tomu, že funkci vrchního velitele podřídila ministrovi války, aby Cardwell mohl realizovat své záměry.

V roce 1874 byl povýšen na vikomta a povolán do Sněmovny lordů, byl též členem Královské společnosti a získal čestný doktorát v Oxfordu. Zemřel bez potomstva a jeho titul vikomta zanikl.

Jeho sestra Jane (1816-1900) byla manželkou admirála Sira Edwarda Fanshawe (1814-1906), vrchního velitele v Karibiku a později ředitele námořní školy v Greenwichi.

Odkazy

Poznámky

Poprvé kandidoval do parlamentu za město Clitheroe, které zastupoval v letech 1842-1847, poté přijal kandidaturu v rodném Liverpoolu, kde ve všeobecných volbách v roce 1847 jako stoupenec R. Peela přesvědčivě zvítězil spolu s liberálem T. Birchem nad konzervativními kandidáty Sirem D. Mackworthem a lordem Johnem Mannersem. Naopak volby 1852 přinesly v Liverpoolu změnu, do parlamentu se zde dostali konzervativci Ch. Turner a W. F. Mackenzie, Cardwell byl třetí, takže zůstal bez mandátu. Volby v Liverpoolu však byly vzápětí kvůli korupci prohlášeny za neplatné, nicméně ve vyhlášených doplňovacích volbách již Cardwell nefiguroval, protože mezitím přijal kandidaturu ve volbách za město Oxford. Toto město pak reprezentoval v Dolní sněmovně až do svého odchodu do Sněmovny lordů v roce 1874.
Dva Cardwellovy přesuny v Palmerstonově vládě byly důsledkem předčasných úmrtí dvou ministrů. Poprvé to bylo v roce 1861, kdy zemřel lord Sidney Herbert, v roce 1864 pak Cardwell nahradil na místě ministra kolonií předčasně zemřelého 5. vévodu z Newcastle.

Literatura

Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.. Praha: Paseka, 1892 (reprint 1997). ISBN 80-7185-102-7. S. 147.
JENKINS, Roy. Gladstone : portrét politika viktoriánské Anglie. Praha: Prostor, 2000. 535 s. ISBN 80-7260-040-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Cardwell na Wikimedia Commons
Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Edward Cardwell, Viscount Cardwell“, jehož autorem je William L. Hosch.
Edward Cardwell, 1st and last Viscount Cardwell of Ellerbeck. www.thepeerage.com [online]. [cit. 2019-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
Cardwell, Viscount (UK, 1874 - 1886). www.cracroftspeerage.co.uk [online]. [cit. 2019-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Poprvé kandidoval do parlamentu za město Clitheroe, které zastupoval v letech 1842-1847, poté přijal kandidaturu v rodném Liverpoolu, kde ve všeobecných volbách v roce 1847 jako stoupenec R. Peela přesvědčivě zvítězil spolu s liberálem T. Birchem nad konzervativními kandidáty Sirem D. Mackworthem a lordem Johnem Mannersem. Naopak volby 1852 přinesly v Liverpoolu změnu, do parlamentu se zde dostali konzervativci Ch. Turner a W. F. Mackenzie, Cardwell byl třetí, takže zůstal bez mandátu. Volby v Liverpoolu však byly vzápětí kvůli korupci prohlášeny za neplatné, nicméně ve vyhlášených doplňovacích volbách již Cardwell nefiguroval, protože mezitím přijal kandidaturu ve volbách za město Oxford. Toto město pak reprezentoval v Dolní sněmovně až do svého odchodu do Sněmovny lordů v roce 1874.

[2] Dva Cardwellovy přesuny v Palmerstonově vládě byly důsledkem předčasných úmrtí dvou ministrů. Poprvé to bylo v roce 1861, kdy zemřel lord Sidney Herbert, v roce 1864 pak Cardwell nahradil na místě ministra kolonií předčasně zemřelého 5. vévodu z Newcastle.