Eduard von Engerth

Eduard rytíř von Engerth (13. května 1818, Pština – 28. července 1897, Semmering)[1] byl rakouský historický malíř, představitel akademismu, profesor na pražské Akademii.

Eduard von Engerth
Eduard von Engerth
Narození13. května 1818
Pština
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí28. července 1897 (ve věku 79 let)
Semmering
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnostrakouská
VzděláníAkademie výtvarných umění ve Vídni
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánímalíř, vysokoškolský učitel
muzejník
RodičeJosef Engerth
PříbuzníJosef Engerth (otec)
Hnutíhistorismus
akademismus
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Eduard Engerth byl synem sasko-anhaltského knížecího dvorního malíře Josefa Engertha (1775-1831) a jeho manželky Juliany, rozené Nowakové, a bratrem konstruktéra Wilhelma Engertha. Jeho prvním učitelem byl otec, později byl žákem Leopolda Kupelwiesera na Akademie der bildenden Künste Wien, která mu v roce 1845 udělila cenu za historickou malbu. Stipendium (tehdy nazývané penze) mu umožnilo v roce 1847 uskutečnit studijní cesty do Itálie, Francie, Anglie a Orientu. V Římě namaloval svůj první důležitý obraz: Zajetí rodiny krále Manfreda po bitvě u Beneventa.

Roku 1854 byl jmenován ředitelem Akademie výtvarných umění v Praze, kde se zaměřoval na tvorbu portrétů. Kromě toho ve farním kostele v Altlerchenfeldu v 7. vídeňském obvodu dokončil fresky podle vlastního návrhu a v presbytáři podle předlohy Josefa Führicha. Namaloval četné podobizny, mimo jiné portréty císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty Bavorské.

Jeho pražskými žáky byli např. Petr Maixner, Viktor Barvitius, Antonín König, Gabriel Max, František Ženíšek, Karel Václav Klíč nebo Jan Heřman.

V roce 1865 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarného umění ve Vídni, kde vytvořil své druhé zásadní dílo – Vítězství prince Evžena Savojského v bitvě u Zenty. Roku 1868 namaloval v nově postavené Vídeňské dvorní opeře dvě fresky: Figarova svatba a Korunovace císaře Františka Josefa I. uherským králem. Roku 1871 se stal kustodem a ředitelem c. a k. obrazárny v Belvederu, od roku 1873 dal do Vídně převézt mnohé historické obrazy z depozitářů v korunních zemích monarchie, restaurovat je a zařadit do zdejších císařských sbírek. V roce 1890 je uspořádal v novém Uměleckohistorickém muzeu a v roce 1882 publikoval podrobný katalog zde vystavených děl. Za své zásluhy byl jmenován dvorním radou.

Rodinný život

Eduard Engerth byl dvakrát ženat: první sňatek se uskutečnil ve Vídni roku 1847, manželka Ida Dubská von Wittenau (1813-1847) ještě téhož roku zemřela. Podruhé se oženil roku 1851 s Augustou von Luschin (*1823 Lublaň-1912 Vídeň).[2] Podle úředních záznamů bylo i druhé manželství bezdětné.[3][4]

Galerie
  • Princ Evžen Savojský posílá císaři zprávu o vítězství u Zenty (1860)
  • Portrét lékaře Jana z Valeru (1860)
  • Korunovace císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty na krále a královnu Uher 8. června 1867
  • Kristus je vítán
  • Portrét chlapce v modrém (1849)
  • Děti při hře s mýdlovou pěnou

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard von Engerth na německé Wikipedii.

  1. Eduard R. v. Engerth + (nekrolog, německy). Neues Wiener Journal. 29. 7. 1897, s. 6. Dostupné online.
  2. Lexikon der Stadt Wien
  3. Policejní přihláška, Praha, Engerth Edvard
  4. Pobytová přihláška - konskripce pražských obyvatel: Engerth Edvard

Literatura
  • Assmann, Jan Nepomuk a kol., Obrazárna v Čechách 1796-1918, Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha, ISBN 80-7035-106-3

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.