Edinanci Silvaová

Judu a sportu celkově se začala věnovat v 15 letech v Souse (Paraíba) na doporučení psychologa po problémech se zánětem vnitřního ucha a s ním spojených závratí (labyrinthitis). v 17 letech se přesunula do Guarulhosu ve 20 až do konce své sportovní kariéry trénovala v São Caetanu (São Paulo).

Její sportovní úspěchy a popularita byla však tvrdě zaplacena neustálým obviňováním ze strany soupeřek a médií ohledně své sexuality. Před olympijskými hrami v Atlantě v roce 1996 musela dokonce lékařskými posudky dokazovat, že je ženou.[1][2] Na olympijských hrách v Atlantě skončila nakonec na 7. místě. Na přelomy tisíciletí jí trápila vážná zranění. Na olympijské hry v Sydney v roce 2000 dokonce odjížděla s natrženými vazi v koleni a zopakovala výsledek z před čtyř let. Operaci kolene se podrobila v roce 2001 a v plné síle se vrátila v roce 2003.

V roce 2004 startovala na olympijských hrách v Athénách, ale nevyladila optimálně formu a skončila opět na 7. místě. Při své čtvrté účasti na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008 se dostala do boje o bronzovou olympijskou medaili, ale nechala se ve druhé minutě chytit do osae-kom a skončila na 5. místě. Po olympijských hrách v Pekingu jí v reprezentaci nahradila Mayra Aguiarová. Sportovní kariéru ukončila až hluboko po třicítce.