Eberhard I. Württemberský (hrabě)

Narodil se v roce 1265 po smrti svého otce Oldřicha I. Württemberského.[2] Jeho matkou byla Anežka Lehnická. Po předčasné smrti svého staršího bratra Oldřicha II. Württemberského se Eberhard v roce 1279 stal württemberským hrabětem.[3] Jeho vláda byla provázena chronickými konflikty s řadou jiných panovníků. Eberhard se totiž agresivně postavil proti každému, kdo se pokusil ohrozit jeho úspěšnou expanzivní politiku, a to bez ohledů na jeho sílu a s neobyčejnou sebedůvěrou, odvahou, rázností i využitím všech dostupných prostředků.[2] V 80. letech 13. století Eberhard čelil rozpínavé politice římskoněmeckého krále Rudolfa Habsburského, jenž se snažil revindikovat Württemberské hrabství. Mezi lety 1286 a 1287 proti němu Eberhard vedl otevřenou válku. Přestože v ní byl poražen, dokázal uhájit alespoň svou vládu Württembersku.[3]

Nepřátelské vztahy měl Eberhard i s Rudolfovým nástupcem Adolfem Nasavským.[2] V roce 1298 Adolfa z trůnu sesadil Albrecht Habsburský, jenž se stal novým římským králem.[4] Protože Eberhard Habsburka podpořil, Albrecht ho odměnil tím, že mu svěřil hodnost dolnošvábského fojta, což württemberský hrabě využil na rozšíření svých majetků. Na počátku 14. století se však zájmy Eberharda a Albrechta ve Švábsku střetly. Mezi oběma tábory vypukla válka, jež v roce 1304 skončila uzavřením míru.[3] Téhož roku se württemberský hrabě zúčastnil Habsburkova tažení do Čech, v němž Albrechta však nakonec zradil a přestoupil na stranu jeho soupeře českého krále Václava II.[5]

Po smrti Václava II.[6] i jeho syna Václava III.[7] v roce 1306, se Eberhard připojil do protihabsburské koalice, kterou dále tvořili korutanský vévoda Jindřich Korutanský, pretendent českého trůnu, dolnobavorští vévodové Štěpán I. a Ota III., míšeňský markrabě Fridrich Pokousaný a jeho bratr Dětřich Lužický.[8] V letech 1306–1308 Eberhard proti Habsburkům intenzivně pomáhal Jindřichovi Korutanskému v jeho bojích o českou korunu.[9]

Eberhardovo bezohledné vykořisťování švábských měst vedlo k tomu, že proti němu vznikla koalice v čele s městem Esslingen, do které dále patřila města Nördlingen, Ulm, Biberach, Hall, Wimpfen a Heilbronn. V roce 1309 proti Eberhardovi nový římský král Jindřich VII. Lucemburský vyhlásil říšskou válku. Král württemberského hraběte také zbavil hodnosti zemského fojta, kterou udělil Konrádovi z Weinsbergu. Sám proti Eberhardovi Jindřich válčit sice nehodlal, boj proti němu říšským městům ale usnadnil alespoň tím, že je osvobodil od daní. Konrád z Weinsbergu se o rok později s Jindřichovou podporou postavil do čela vojska, jež mělo zabránit dalšímu Eberhardovu kořistnictví.[10]

Situace se Eberhardovi následně naprosto vymkla z rukou – říšská vojska jeho jednotky rozdrtila, obsadila Württembersko a donutila ho opustit zemi. Na nohy se Eberhard znovu postavil až v roce 1313,[3] kdy při své římské jízdě zesnul Jindřich VII. Lucemburský.[11] Plné vlády ve Württembersku se Eberhard s pomocí římskoněmeckého vzdorokrále Fridricha Habsburského opět ujal roku 1314. O dva roky později uzavřel mír se svým největším protivníkem, městem Esslingen. V roce 1323 se smířil i se sokem Fridricha Habsburského Ludvíkem IV. Bavorem, římskoněmeckým králem, který württemberskýmu hraběti potvrdil všechna jeho práva a majetky. Roku 1325 Eberhard zemřel.[2]

1. manželství ∞ buď Adelaide z Werdenberg-Heiligenberg-Sigmaringenu, nebo příslušnice rodu hrabat z Hohenbergu, či vévodů z Tecku

• Oldřich (po 1285 – 1315) ∞ Matylda z Hohenbergu
• Anežka (* před 1300 – před 1349), hraběnka z Werdenbergu ∞ Jindřich III. z Werdenberg-Albecku

2. manželství ∞ Markéta Lotrinská

• Oldřich III. Württemberský (mezi 1286 a 1291 – 1344), württemberský hrabě ∞ Žofie z Pfirtu

3. manželství ∞ Irmengarda z Badenu

• Anežka (kolem 1295 – 1317) öttingenská hraběnka ∞ Ludvík V. z Öttingenu
• Adelheida Matylda (mezi 1295 a 1300 – 1342), hraběnka z Hohenlohe ∞ Kraft II. z Hohenlohe
• Irmengarda (asi 1300 – 1329), hohenberská hraběnka ∞ hohenberský hrabě