EMA (elektromobil)

EMA 1
Vyrobeno	2 kusy
Designér	Milan Pařenica
Druh pohonu	Elektrický
Koncepce pohonu	Pohon zadních kol, dva motory
Technické údaje
Délka	2240 mm
Šířka	1600 mm
Výška	1400 mm
Rozvor	1500 mm
Rozchod	1230 mm
Světlá výška	100 mm
Pohotovostní hmotnost	860 kg
Počet míst	2 dospělí + 2 děti
Maximální rychlost	50 km/h
Kapacita akumulátoru	88 Ah
Dojezd	30–50 km
Motor
Výkon	2 x 2 kW
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj elektromobilu určeného pro městský provoz začal v roce 1968 ve Výzkumném ústavu elektrických strojů točivých v Brně ve spolupráci s katedrou motorových vozidel VUT. První funkční vzorek s provizorní karoserií bez dveří, který měl ověřit navržený pohon a jízdní vlastnosti, byl sestrojen v roce 1969. Druhý funkční vzorek, který již zahrnoval plnohodnotnou karoserii, byl dokončen v roce 1970.[1][2]

Elektromobil byl poháněn dvěma stejnosměrnými elektromotory. Každý elektromotor o výkonu 2 kW poháněl jedno kolo zadní nápravy přes stálý převod 1:6,8. Elektromotory byly napájeny olověnými akumulátory o napětí 96 V s kapacitou 88 Ah přes tyristorový pulzní regulátor. Akumulátory o hmotnosti 284 kg byly umístěny pod předními sedadly. Celková hmotnost vozidla byla 860 kg. Maximální rychlost byla 50 km/h, zrychlení z 0 na 40 km/h 11 s a dojezd 30–50 km. Brzdový systém sestával z kapalinových bubnových brzd na každém kole. Zadní bubnové brzdy sloužily také jako mechanická parkovací brzda. Elektromotory na zadní nápravě, které poháněly vozidlo, byly určeny rovněž k brždění, při kterém dobíjely akumulátory rekuperací. Kola byla uložena nezávisle na klikových polonápravách s vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči s pryžovými dorazy. Třídveřová karoserie byla samonosná ocelová. Bočni dveře u řidiče a spolujezdce se otevíraly proti směru jízdy, zadní dveře zavazadlového prostoru se vyklápěly vzhůru.[1][3]

V roce 1976 byl druhý funkční vzorek EMA 1 předán do Technického muzea v Brně.[4]

Laminátová nástavba dodávky EMA 2 sloužila několik let jako zahradní chatka v zahrádkářské kolonii na okraji Brna (stav v roce 2004)[5]

EMA 2
Druh pohonu	Elektrický
Koncepce pohonu	Pohon předních kol
Technické údaje
Délka	4425 mm [p 1] 4430 mm [p 2][p 3]
Šířka	1850 mm [p 1] 1900 mm [p 2][p 3]
Výška	1820 mm [p 1] 2515 mm [p 2][p 3]
Pohotovostní hmotnost	2100 kg [p 1] 1490 kg [p 2] 1580 kg [p 3]
Užitečná hmotnost	1000 kg [p 1] 900 kg [p 2]
Počet míst	2 [p 1][p 2] 2+8 [p 3]
Maximální rychlost	40 km/h [p 1] 65 km/h [p 2][p 3]
Kapacita akumulátoru	300 Ah
Dojezd	50 km [p 1] 60–100 km [p 2][p 3]
Motor
Výkon	16,5 kW
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve spolupráci Výzkumného ústavu elektrických strojů točivých v Brně s katedrou motorových vozidel VUT vznikl v roce 1971 funkční vzorek tzv. rozvážkového elektromobilu EMA 2 o nosnosti 1000 kg. Základem elektromobilu EMA 2 byly komponenty východoněmeckého dodávkového automobilu Barkas B1000 ve valníkovém provedení (nápravy, převodovka s využitím pouze prvního a druhého rychlostního stupně a zpátečky, rozvodovka, přední část rámu s ovládáním, kabina řidiče). Stejnosměrný elektromotor s tyristorovou pulzní regulací, napájený olověnými akumulátory o napětí 96 V s kapacitou 300 Ah, poháněl přes převodovku a rozvodovku přední nápravu. Akumulátory byly umístěny ve dvou blocích po obou stranách vozidla mezi nápravami pod valníkovou ložnou plochou. Pohotovostní hmotnost vozidla byla 2100 kg, maximální rychlost 40 km/h a dojezd 50 km.[6]

V letech 1974–1975 vznikly další dvě varianty EMA 2 — skříňová dodávka a mikrobus. Oba vozy měly laminátovou karoserii a elektromotor poháněl přední nápravu přes stálý převod. Rychlost se zvýšila na 65 km/h a dojezd na 60–100 km. Mikrobus mohl převážet kromě řidiče a spolujezdce 8 pasažérů.[7][8][9]

Po ukončení projektu byl mikrobus EMA 2 umístěn do depozitáře Technického muzea v Brně.[10]