Dysalotosaurus

Dysalotosaurus ("nepolapitelný ještěr") byl rod menšího býložravého dinosaura. Patřil do čeledi pohyblivých ornitopodů dryosauridů (vzdáleně příbuzných například větším a později žijícím iguanodontům). Dlouho byl řazen do příbuzného rodu Dryosaurus, ale novější studie tuto synonymii zavrhují. Dysalotosaurus byl tedy samostatný taxon. Dosahoval délky kolem 2,5 až 3 metrů[1] a hmotnosti přibližně 80 kg.[2]

Dysalotosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura, před 156 až 151 mil. let
Kostra druhu Dysalotosaurus lettowvorbecki
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádCerapoda
InfrařádOrnithopoda
ČeleďDryosauridae
RodDysalotosaurus
Wirchow, 1919
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Fosilie tohoto a dalších dinosaurů, objevených na lokalitě Tendaguru, byly dobře známé domorodým obyvatelům této oblasti již dlouho před příchodem evropských vědců.[3] Zkameněliny tohoto dinosaura byly oficiálně objeveny počátkem 20. století německou paleontologickou expedicí na slavné lokalitě Tendaguru (území dnešní Tanzanie). Sedimenty tohoto místa pochází z období svrchní jury (stupeň kimeridž, asi před 156 až 151 miliony let). Druh D. lettowvorbecki byl formálně popsán v roce 1919. Podrobný výzkum ontogeneze postkraniální části kostry dysalotosaura byl publikován roku 2018.[4]

V roce 2021 byla publikována studie pojednávající o hromadných objevech fosilních exemplářů u tohoto dinosauřího taxonu.[5]

Nejstarší důkaz virové infekce

V září roku 2011 vyšla vědecká studie německých paleontologů (Florian Witzmann a Oliver Hampe) z berlínského Museum für Naturkunde, kteří objevili stopy po Pagetově kostní nemoci na zkamenělinách dysalotosaura. Pokud se tento objev potvrdí, půjde o zdaleka nejstarší potvrzený projev virové infekce.

Kostra dysalotosaura v Berlínském přírodovědeckém muzeu.

Odkazy

Reference
  1. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 43). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  2. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 283 (anglicky)
  3. SOCHA, Vladimír. Obří lidožrouti z Tanzanie. OSEL.cz [online]. 1. dubna 2022. Dostupné online. (česky)
  4. Tom Hübner (2018). The postcranial ontogeny of Dysalotosaurus lettowvorbecki (Ornithischia: Iguanodontia) and implications for the evolution of ornithopod dinosaurs. Palaeontographica Abteilung A Band 310 Lieferung 3-6: 43 - 120. doi: 10.1127/pala/2018/0072
  5. Tom R. Hübner, Christian Foth, Wolf-Dieter Heinrich, Daniela Schwarz, and Robert Bussert (2021). Research history, taphonomy, and age structure of a mass accumulation of the ornithopod dinosaur Dysalotosaurus lettowvorbecki from the Upper Jurassic of Tanzania. Acta Palaeontologica Polonica (in press). doi: https://doi.org/10.4202/app.00687.2019

Literatura
  • Tom R. Hübner and Oliver W. M. Rauhut (2010). A juvenile skull of Dysalotosaurus lettowvorbecki (Ornithischia: Iguanodontia), and implications for cranial ontogeny, phylogeny, and taxonomy in ornithopod dinosaurs. Zoological Journal of the Linnean Society. 160 (2): 366–396. doi: 10.1111/j.1096-3642.2010.00620.x.
  • McDonald A. T.; et al. (2010). New Basal Iguanodonts from the Cedar Mountain Formation of Utah and the Evolution of Thumb-Spiked Dinosaurs. PLoS ONE 5 (11): e14075. doi: 10.1371/journal.pone.0014075
  • Witzmann, F.; et al. (2011). Paget disease of bone in a Jurassic dinosaur. Current Biology. 21(17) R647-R648. doi: 10.1016/j.cub.2011.08.006

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.