Dvojná vazba

Dvojná vazba má pro osobu, které je tato komunikace určena, podobu neřešitelné situace. Přicházejí k ní totiž matoucí tvrzení, neproveditelné rady či pokyny v jednom okamžiku. Tato komunikace může mít též charakter manipulativního jednání a jde o komunikační způsob "nezdravý" a v případě častého výskytu v dětství může vést k rozvoji duševní poruchy s psychotickými rysy.

Tento pojem vnesl do psychologie biolog a kybernetik Gregory Bateson, a to v článku Toward a Theory of Schizophrenia v časopise Behavioral Science v roce 1956. Podle Batesona jsou stavy dospělých schizofreniků způsobeny jejich specifických zážitkem v dětství, kdy si k nim klíčový vychovatel, povětšinou matka, vytvořil "dvojnou vazbu", tedy vnímal dítě jako dva různé objekty a v různých chvílích se k němu vztahoval různě. Dítě se podle Batesona tomuto dvojímu vnímání přizpůsobí a rozštěpí svou identitu. Nehledě na toto vysvětlení se dvojná vazba skutečně vyskytuje častěji v rodinách schizofreniků a dalších psychotiků [1].

Ač Bateson nebyl psychologem, jeho pojetí schizofrenie a dvojné vazby silně ovlivnilo zejména takzvanou existenciální psychoanalýzu, například skotského psychoanalytika Ronalda Davida Lainga, a tzv. interpersonální psychoanalýzu.