Dub mongolský

Dub mongolský je opadavý strom dorůstající výšky až 30 metrů. Borka je šedá a dlouho hladká. Letorosty jsou purpurově hnědé, lysé, hranaté, s lenticelami. Pupeny jsou protáhle vejcovité, 7 až 10 mm dlouhé. Listy jsou tuhé, obvejčité až úzce obvejčité, se 7 až 19 cm dlouhou a 3 až 11 cm širokou čepelí, na okraji na každé straně se 7 až 10 hrubými tupými (výjimečně zašpičatělými) zuby, na bázi úzce zakulacené až ouškaté, na vrcholu obvykle tupé, řidčeji špičaté. Listy jsou na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu světlejší a řídce pýřité až olysalé nebo s chlupy pouze podél žilek. Řapíky jsou jen 2 až 8 mm dlouhé, lysé. Na podzim se listy barví do žlutých odstínů. Žilnatina je tvořena 10 až 18 páry postranních žilek. Samičí květenství jsou 5 až 20 mm dlouhá a tvoří se v úžlabích při vrcholu výmladků. Žaludy jsou po 2 až 6, úzce vejcovité, vejcovité až vejcovitě eliptické, 2 až 2,4 cm dlouhé a 1,3 až 1,8 cm široké, do 1/2 až 1/3 kryté polokulovitou šedavě chlupatou tlustou číškou s krátce třásnitými šupinami.[2][3][4][5]

Dub mongolský je rozšířen v severní Číně, Japonsku, Mongolsku, východní Sibiři, Dálném východě a Kurilských ostrovech. Je to široce rozšířený a variabilní druh, rostoucí zejména ve smíšených lesích v nadmořských výškách 200 až 2500 metrů. Preferuje kyselé půdy a často roste na suchých výslunných svazích.[2][4][5]

• 
  Dub mongolský
• 
  Dozrávající žalud dubu mongolského
• 
  Detail borky dubu mongolského
• 
  Dub mongolský na podzim

Dub mongolský je v Česku celkem vzácně pěstován jako parková a sbírková dřevina. Je uváděn v několika exemplářích z Průhonického parku.[6] Do Evropy byl zaveden v roce 1879.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dub mongolský na Wikimedia Commons
• Galerie dub mongolský na Wikimedia Commons