Dryocosmus kuriphilus

Žlabatka Dryocosmus kuriphilus pochází z Číny, ze které se rozšířila do Koreje a Japonska. Již v roce 1974 byla zaznamenána v jihovýchodní části USA, a to ve státech Georgie, Alabama, Severní Karolína a Tennessee. V roce 1999 byl výskyt žlabatky potvrzen také v Nepálu.[2]

Do okruhu hostitelských rostlin žlabatky Dryocosmus kuriphilus patří různé druhy kaštanovníků (Castanea spp.). Z asijských druhů se jedná zejména o

• kaštanovník vroubkovaný (Castanea crenata)
• kaštanovník měkoučký (C. mollissima)
• kaštanovník Seguinův (C. seguinii)
• kaštanovník Henryův (C. henryi)

ze severoamerických druhů například

• kaštanovník zubatý (C. dentata)
• kaštanovník nízký (C. pumila)
• kaštanovník olšolistý (C. alnifolia).

Mezi hostitelské druhy patří také původní evropský druh kaštanovník setý (Castanea sativa). Napadány jsou i mezidruhoví kříženci kaštanovníku, někteří z nich i přednostně. [2]

Žlabatka Dryocosmus kuriphilus napadá pouze rostliny rodu Castanea spp., nikoli rostliny jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), který je známý také pod názvem kaštan koňský. [2]

Vajíčko je oválného tvaru, mléčně bílé s dlouhou stopkou, délky 0,1–0,2 mm. [2]

Larva je protáhlá, smetanově bílé barvy, bez očí a nohou a dorůstá do velikosti 2,5 mm. Tělo je zřetelně článkované. [2]

Kukla je černá nebo tmavě hnědá o délce až 2,5 mm. [2]

Dospělci mají dva páry blanitých křídel, přičemž přední křídla jsou delší než zadní. Tělo je černě zbarvené a dlouhé 2,5–3,0 mm. Nohy, první dva články tykadel, vrcholová část clypeu a čelisti mají žlutohnědou barvu. Poměrně dlouhá tykadla jsou složená ze 14 článků a nejsou zakončena paličkou. Hlava má jemnou skulpturu, štít je lesklý a hladký. Na štítu jsou patrné dvě podélné rýhy, které se vzadu sbíhají. [2]

Žlabatka Dryocosmus kuriphilus má jednu generaci za rok. U tohoto druhu jsou známy pouze samičky, rozmnožování probíhá partenogenezí. Dospělé žlabatky se líhnou v závislosti na nadmořské výšce, expozici stanoviště ad. od konce května do konce července. Optimální teplota pro jejich aktivitu je v rozmezí 25–30 °C. Samička klade vajíčka do pupenů po skupinkách, obvykle 3–5 vajíček dovnitř jednoho pupenu, přičemž jedna samička může celkem naklást přes 100 vajíček. Do jednoho pupenu může klást více samiček, pupen tak může obsahovat 20–30 vajíček. Vylíhlé larvy, které přezimují v těchto pupenech, od poloviny dubna následujícího roku vytvářejí na mladých výhonech kaštanovníku hálky, které mají 5–20 mm v průměru. Hálky jsou zeleně nebo růžově zbarvené a často obsahují části vyvíjejících se listů, stonků a řapíků. Tvoří se na mladých větvičkách, listových řapících nebo na středním žebru listu. Žír larev trvá 20–30 dní, ke kuklení dochází v hálkách. Dospělci (samičky) žijí okolo 10 dnů a část doby života stráví vytvářením výletového otvoru z hálky. Po vylíhnutí dospělců hálky vyschnou, zdřevnatí a zůstanou na stromě i více než dva roky. [2]

Zatímco hálky jsou na rostlině velmi nápadné, vajíčka a larvy prvního instaru, ukryté uvnitř pupenů, nemohou být běžnou vizuální prohlídkou zjištěny. U silně napadených stromů dochází k postupnému žloutnutí a řídnutí koruny a zároveň k celkovému oslabení růstu. [2]

Žlabatka Dryocosmus kuriphilus je považována za celosvětově nejzávažnějšího živočišného škůdce kaštanovníků. V Evropě představuje riziko zejména pro země jižní, střední a západní Evropy, především pro ty, ve kterých se ve větší míře pěstují kaštanovníky. Ztráty na produkci plodů mohou představovat 60–80 % a při opakovaném silném napadení může patogen ojediněle způsobit i úhyn stromů. Další rozšiřování žlabatky v Evropě je pravděpodobné, většina území, kde se pěstuje kaštanovník, má vhodné klimatické podmínky k jejímu usídlení. [2]

Na území České republiky se kaštanovník setý pěstuje zejména v městských výsadbách, zahradách a parcích a je v těchto místech významnou součástí životního prostředí. V lesních porostech je kaštanovník pěstován ve větším množství hlavně v oblastech Lovosicka, Žehušicka, Slatiňanska a v okolí Luhačovic, na území ČR se nacházejí i 3 kaštanové sady (kaštanky). Při zavlečení a usídlení žlabatky v ČR by mohlo dojít ke snížení estetické hodnoty napadených stromů. [2]

Hlavní cestou průniku žlabatky Dryocosmus kuriphilus do nových oblastí je dovoz hostitelských rostlin určených k pěstování z území, kde se tento druh vyskytuje. Rizikovým materiálem jsou mladé rostliny kaštanovníku, rouby apod. Na kratší vzdálenosti se žlabatka šíří přeletem dospělých samic v období jejich letu, tj. od konce května do konce července. Že je tento způsob šíření rovněž významný, dokládá rychlost postupu tohoto druhu v zamořených oblastech, literární prameny se v údajích o rychlosti šíření liší v rozmezí 8–25 km za rok. [2]