Druhé srbské povstání

Druhé srbské povstání představuje druhou fázi srbského procesu boje za nezávislost na Osmanské říši. Povstání, které začalo v malém městečku Takovo 23. dubna 1815 (11. dubna podle juliánského kalendáře)[1], bylo ozbrojeným střetem. Navázalo na první srbské povstání odehrávající se v prvních letech 19. století. Obě povstání vedla postupně k vytvoření srbského knížectví, tedy autonomního státu v rámci Osmanské říše s vlastním sněmem i vládnoucí dynastií.

Muzeum Druhého srbského povstání v Takovu, kde nepokoje v 23. dubna 1815 vypukly

Mapa srbského knížectví

Druhé srbské povstání
konflikt: Srbská revoluce
Povstání v Takovu, Vinzenz Katzler, 1882
trvání: 23. dubna 1815 – 7. října 1817 místo: Smederevský sandžak, Osmanská říše výsledek: vítězství druhého povstání, Osmanská říše ztrácí Smederevský sandžak
strany
srbské povstání	Osmanská říše
velitelé
Miloš Obrenović Jovan Obrenović Milić Drinčić † Jovan Dobrača Petar Nikolajević Stojan Čupić † Sima Nenadović † Sima Katić Toma Vučić Perišić Tanasko Rajić †	Marašli Ali Paša Sulejman-paša Skopljak Huršid Paša Ibrahím Paša Osman-beg † Seuchesmu Caja-Imšir † Kara Mustafa †
síla
zpočátku 1 700 mužů, později 15 000 a 3 děla	17 000 mužů + 30 000 posil
ztráty
až 2 500 padlých	až 10 000 padlých, zajato zhruba 1 000 Turků a 1 000 arnautů, kteří byli později propuštěni na svobodu

Srbským vůdcem byl Miloš Obrenović, který se stal později knížetem. Spolu s ním bojovalo mladé pokolení srbských předáků (samotnému Milošovi bylo v době vypuknutí nepokojů 32 let). Jeho spolubojovníci, z nichž ani jeden neměl zkušenost s prvním povstáním o několik let dříve, byli ještě mladší.[1] Hlavního protivníka ztělesňoval za Osmanskou říši Sulejman-paša Sklopljak, který byl spravováním Srbska pověřen.^[zdroj?]

Do bojů, které trvaly čtyři měsíce, se zapojili ale i veteráni z prvního povstání. Protiúder pak měly zajistit dvě armády Osmanské říše a jedna další byla navíc vyslána přímo z Bělehradského pašalíku.^[zdroj?]

Obrenović se ukázal jako obratný vyjednavač a domluvil s Osmanskou říší příměří. V rámci dohody byl Miloš Obrenović uznán vrchním knížetem a Srbům byly přiznány finanční a správní pravomoci, zatímco nadále spadali pod sultánovu svrchovanost.[2]