Druhá vláda Donalda Tuska

Důvěru dolní komory, Sejmu, vláda získala 19. listopadu 2011, když se pro návrh vyslovilo 234 koaličních poslanců, proti hlasovalo 211 opozičních členů komory, včetně hlavního opozičního subjektu, konzervativní strany Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczyńského, stejně jako Palikotova hnutí, Svazu demokratické levice. Zdrželi se 2 poslanci a 13 se nezúčastnilo. Kvórum činilo 224 hlasů.[1]

Vládu, která vzešla z výsledku parlamentních voleb v říjnu 2011, vedl centropravicově orientovaný politik Donald Tusk. Kabinet byl tvořen dvěma politickými subjekty: liberálně konzervativní stranou Občanská platforma a křesťansko-demokratickou Polskou lidovou stranou.

Kabinet měl, k datu svého působení, nejmladší věkový průměr od revolučního roku 1989. Z první Tuskovy vlády v něm při jmenování zasedlo osm ministrů, dalších deset do něj vstoupilo nově.[2] V důsledku kauzy odposlechů nejvyšších polských představitelů, publikovaných v časopisu Wprost, nechal premiér Tusk znovu hlasovat o důvěře v červnu 2014. Vláda ji v Sejmu získala poměrem 237:203 poslanců, když se hlasování zúčastnilo 440 členů dolní komory.[3]

Poté, co 9. září 2014 podal premiér Tusk demisi do rukou prezidenta republiky Komorowského, byla jím vláda pověřena výkonem funkce do jmenování nového kabinetu. Dne 15. září téhož roku došlo ke jmenování stávající maršálky Sejmu Ewy Kopaczovové, za novou premiérku. Její vláda složila přísahu a řízení země se ujala 22. září 2014.[4] Donald Tusk opustil premiérskou funkci v důsledku jmenování za předsedu Evropské rady, s nástupem do úřadu od 1. prosince 2014.