Dracophyllum

Dracophyllum je rod rostlin z čeledi vřesovcovité. V minulosti byl řazen do čeledi Epacridaceae. Rod zahrnuje asi 50 až 60 druhů keřů, stromů nebo mechovitých kompaktních keříků. Je rozšířen zejména na Novém Zélandu a Nové Kaledonii. Zástupci rodu Dracophyllum se vyznačují pro dvouděložné rostliny zcela netypickými růžicemi dlouhých, úzkých a špičatých listů s paralelní žilnatinou, připomínajících spíše jednoděložné rostliny, jako je juka nebo dračinec. Květy jsou drobné, trubkovité nebo zvonkovité, u některých druhů v bohatých vrcholových květenstvích.

Dracophyllum
Kvetoucí Dracophyllum verticillatum
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďvřesovcovité (Ericaceae)
RodDracophyllum
Labill. , 1800
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Detail květenství Dracophyllum secundum

Popis

Zástupci rodu Dracophyllum jsou keře, stromy i nízké polštářovitě rostoucí keříky, připomínající mech. Větve jsou pokryty jizvami po opadaných listech. Listy jsou dlouhé a úzké, s paralelní žilnatinou, nahloučené na koncích větví nebo je střechovitě kryjící. Na bázi jsou listy pochvaté a široké, směrem ke špici se zužují. Květy jsou drobné, bílé nebo červené, ve vrcholových nebo postranních latách či hroznech, řidčeji jednotlivé. Kalich je složen z 5 vejčitých nebo kopinatých lístků a je vytrvalý. Koruna je válcovitá až zvonkovitá, srostlá, zakončená 5 laloky. Tyčinek je 5 a jsou přirostlé ke koruně nebo volné. Semeník obsahuje 5 komůrek. Čnělka vyrůstá z prohlubně na vrcholu semeníku. Vajíček je mnoho. Plodem je mnohasemenná tobolka pukající 5 chlopněmi.[1][2]

  • Dracophyllum sp. na Nové Kaledonii
  • Květenství Dracophyllum milliganii
  • Porost trpasličího tasmánského druhu D. minimum spolu s Pterygopappus lawrencei
  • Dracophyllum latifolium

Rozšíření

Rod Dracophyllum zahrnuje asi 50 až 60 druhů.[3][4] Centrum druhového bohatství je na Novém Zélandu, kde roste asi 30 až 36 endemických druhů, a na Nové Kaledonii (9 druhů). Dále je rod Dracophyllum zastoupen na Tasmánii (D. milliganii a D. minimum), v Austrálii (D. secundum na jihovýchodě a D. fitzgeraldii na severovýchodě) a na ostrově Lord Howe (D. fitzgeraldii).[1][2][5][6]

Zástupci rodu Dracophyllum rostou charakteristicky v horských lesích, některé druhy ale zasahují až k mořskému pobřeží.[7][8]

Jméno Dracophyllum (v překladu dračí list) odkazuje na podivný, téměř prehistorický vzhled rostliny. Ačkoliv jsou to dvouděložné rostliny, svými úzkými listy soustředěnými v růžicích na koncích větví připomínají jednoděložné rostliny, takže jsou někdy nazývány trávové stromy.

Taxonomie

Rod Dracophyllum je dělen na dva podrody. Podrod Dracophyllum zahrnuje asi 20 druhů a vyskytuje se na Novém Zélandu, v Austrálii, na Tasmánii a Ostrově lorda Howa. Podrod Oreothamnus zahrnuje asi 28 druhů a až na jednu výjimku (D. minimum z Tasmánie) se vyskytuje pouze na Novém Zélandu. Tento podrod představuje taxonomicky velmi obtížnou skupinu, což je dáno zejména proměnlivostí rostlin v závislosti na podmínkách a jejich snadnou hybridizací.[2]

Význam

Některé druhy rodu Dracophyllum se pěstují jako zahradní rostliny, zejména jako skalničky (především v Austrálii a na Novém Zélandu). Šťavnaté plody některých druhů slouží místně jako potravina.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dracophyllum na anglické Wikipedii a Змеелистник na ruské Wikipedii.

  1. Manual of the New Zealand flora: Dracophyllum [online]. Wellington: 2014. Dostupné online.
  2. ALLAN, H.H. Flora of New Zealand. Volume I: Indigenous Tracheophyta - Psilopsida, Lycopsida, Filicopsida, Gymnospermae, Dicotyledons. [s.l.]: [s.n.], 1982. ISBN 0-477-01056-3.
  3. WAGSTAFF, S.J. et al. Origin, diversification and classification of the Australasian genus Dracophyllum. Annals of the Missouri Botanical Garden. 2010, čís. 97(2).
  4. The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
  5. LANGE, Peter J. et al. New Zealand indigenous vascular plant checklist. Wellington: New Zealand Plant Conservation Network, 2006. ISBN 0-473-11306-6.
  6. STREIBER, N. et al. Systematic studies in Dracophyllum (Epacridaceae) 1. Morphometric analyses of Dracophyllum secundum sensu lato. Telopea. 1999, čís. 8(3). Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
  7. www.fernglen.co.nz [online]. [cit. 07-12-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-10-2008.
  8. http://www.landcareresearch.co.nz/research/research_details.asp?Research_Content_ID=157
  9. Archivovaná kopie. www.agbina.com [online]. [cit. 2009-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-24.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.