Držková

Jméno vsi znělo původně Držkova (tj. ves) a šlo o přivlastňovací přídavné jméno k osobnímu jménu Držek (což byla domácká podoba jmén Držislav, Držkraj). Zakončení změněno na -ová podle jmen jiných vsí v širším okolí. Neznalostí základu se v lidovém pojetí jméno vesnice propojilo s obecným dršťky a vznikl tvar Dršťková poprvé doložený v polovině 16. století a užívaný do začátku 20. století.[4]

První zmínka o obci z roku 1391 se nachází v moravských zemských deskách (cúda olomoucká). Obec tehdy byla poddanskou vsí (lhotou, pasekou), patřící k panství pánů na Lukově. První písemná zmínka vypovídá, že Ježek ze Šternberka, jinak z Lukova, zapsal Bolce, manželce jakéhosi Štěpánka právem věnným 80 hřiven na Dolní a Horní Držkové s vyloučením lesů. Věno přijal její bratr Bohuška ze Sazovic. V té době tu tedy existovaly osady dvě: Horní a Dolní Držková. Roku 1446 je tu ještě zmiňována třetí osada Zdislavov, v místech nynějších Pasek. Po roce 1466 je už zmiňována jen jedna obec. Horní Držková zanikla (roku 1437) pravděpodobně v důsledku požáru. Podle pověsti se Horní Držková propadla do země. I Zdislavina Lhota (Zdislavov) je naposledy zmiňována roku 1516, prý tam ale stával kostelík i s hřbitovem.

Obec v minulosti proslula podomáckou výrobou všemožných dřevěných výrobků (troky, lopaty, hrábě, kosiska, topora, nábytek, dětské hračky atd.). Vyrábělo se také tu dřevěné uhlí pálením milířů. Ve střední a severní části obce je doložena také salašnická činnost.

Na návsi u Dědinského potoka stávala valašská zvonice z 18. století. Byl v ní i 48 kg těžký zvon, který byl však v průběhu první světové války zrekvírován. Zvonice byla v 70. letech pro svůj špatný stav a z důvodu uvolnění místa pro rozšíření silnice stržena. Roku 1999 byla podle starých nákresů postavena replika staré zvonice, která se nachází v blízkosti místa, kde stávala zvonice původní.

• 
  Replika staré zvonice
• 
  Kaple
• 
  Obecní úřad
• 
  Přírodní památka Skály

Salašnická koliba Muzeu dřevěného porculánu

V roce 2011 bylo v obci otevřeno Muzeum dřevěného porculánu. Toto soukromé muzeum zachycuje historii obce Držková a především dříve hojně provozovanou podomáckou výrobu dřevěného nářadí a náčiní, lidově též zvanou dřevěninu či dřevěný porculán. Dřevo hrálo v dřívějších dobách zásadní roli v životě držkovských občanů. V kraji, kde je „konec chleba a začátek kameňa“, neposkytovala chudá políčka, posetá balvany, výživu ani pasekářům, natož lidem z vlastní obce. Proto, oč Držkovjany připravila chudá pole, to jim musely vynahradit hory. Vyrábělo se zde nepřeberné množství výrobků, které našly upotřebení mnohdy daleko od místa svého vzniku. Expozice umístěná v kopii salašnické stavby – kolibě obsahuje originální nástroje i hotové výrobky, které svědčí o důmyslnosti a zručnosti těchto podomáckých výrobců. K dalším stavbám muzea patří i kopie roubené zvonice z Vlčkové a soubor včelích úlů – klátů.