Doupovské Mezilesí

Německý název vesnice je odvozen z českého příjmení Olič. V historických pramenech se objevuje zejména v německém tvaru Olitzhaus (1720), Ohlitzhaus (1747), Olitzhaus (1785 a 1847).[3]

Ve druhé polovině šestnáctého století stávala v místech vesnice panská myslivna Ahlholz, u které později vznikla malá vesnice. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1720. Podle Tereziánského katastru z roku 1748 zde byl vrchnostenský dvůr zaměřený na chov jalového dobytka. Většina půdy v okolí patřila ke dvoru a obyvatelé osady většinou pracovali v lesích. Ze služeb v Doupovském Mezilesí býval jen hostinec. V posledním desetiletí devatenáctého století vesnice patřila k bražecké farnosti a bývala v ní jednotřídní pobočka tamní školy.[4] Při sčítáních lidu v letech 1869–1930 bývalo Doupovské Mezilesí obcí v okrese Žlutice.[5]

Během druhé světové války byly ve vsi ubytovány děti z německého Ulmu ohrožovaného nálety spojenců. V okolních lesích pracovali váleční zajatci. V květnu roku 1945 přes vesnici utíkali němečtí vojáci před postupující Rudou armádou. Počet obyvatel klesl mezi lety 1939 a 1947 ze 64 na osm.[4]

Doupovské Mezilesí zaniklo vysídlením v roce 1953 v důsledku zřízení vojenského újezdu.[6] Dochovaly se z něj pouze zarostlé základy domů.[4]

Doupovské Mezilesí stávalo v katastrálním území Bražec u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi sedm kilometrů severovýchodně od Bochova. Nacházelo se se v nadmořské výšce okolo 850 metrů na východním úbočí mezi kótami U Ruské věže (912 metrů) a Nad Ovčárnou (878 metrů). Oblast leží na jižní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina.[7] Půdní pokryv v okolí tvoří převážně kambizem eutotrofní, ale severovýchodně od zaniklé vesnice, v okolí rybníku Tišina, se vyskytuje rašelina. V území nad rybníkem pramení Ratibořský potok.[8]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Doupovské Mezilesí stálo v chladné oblasti CH7,[7] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30.[9]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 77 obyvatel (z toho 39 mužů). Všichni byli německé národnosti a římskokatolického vyznání.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 66 obyvatel s nezměněnou národnostní a náboženskou strukturou.[11]