Dostaveníčko ve mlýnici

Postarší pražský záletník si dá před mlýnicí schůzku s mlynářkou. Upozorněn svým práškem objeví se náhle před mlýnem mlynář s pometlem v ruce. Za přispění mlynářské chasy pak záletník dostává pořádný výprask.

V roce 1898 uspořádal Spolek inženýrů a architektů ve spolupráci s pražským magistrátem Výstavu architektury a inženýrství. Jednou z atrakcí této výstavy se stal i pavilon Českého kinematografu, který patřil dvěma pomocným technikům stavebního úřadu při pražském magistrátu, Janu Kříženeckému a Josefu Františku Pokornému. Pavilon zahájil svou činnost 19. června, kdy se konalo první kinematografické představení. Jelikož již kinematograf nebyl bezprostřední novinkou, musel jej Kříženecký posunout dál, nespokojil se tak s pouhým promítáním „oživených fotografií“, ale přišel s myšlenkou natočení vlastních snímků. V den zahájení bylo na programu celkem deset „oživených fotografií“. Repertoár Českého kinematografu tvořily filmy, které byly dodány Lumièrovou továrnou a dále také filmy, které natočil sám Jan Kříženecký. První Kříženeckého filmy, které se objevily na zahajovacím programu, byly natočeny ještě před zahájením výstavy. Jednalo se o filmy Svatojanská pouť v českoslovanské vesnici, Polední výstřel z děla na baště sv. Tomáše a Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech. Postupně na programu přibývaly další a další české kinematografické obrazy. Mezi nimi se objevily i první české filmy s inscenovaným obsahem.

Historie prvních českých hraných filmů začíná dne 30. dubna, kdy Josef Šváb-Malostranský zaslal dopis Janu Kříženeckému a Josefu Pokornému, ve kterém reagoval na zprávu o Českém kinematografu, která byla uveřejněna v Národní politice. V dopise, který je uložen v depozitáři Národního technického muzea, se Šváb-Malostranský nabídl k „aranžování některých humorných scén“, bez kterých by se podle jeho mínění Český kinematograf nemohl obejít. Kříženecký s Pokorným nabídku přijali a vznikly tak tři první české inscenované „oživlé fotografie“: Dostaveníčko ve mlýnici, Výstavní párkař a lepič plakátů a Smích a pláč. Nutno podotknout, že filmy v době prvopočátku kinematografie většinou žádné názvy neměly, nebyly svými tvůrci vnímány jako něco, co by se mělo nějak jmenovat. Názvy, pod nimiž se objevovaly v katalozích výrobců, v programech projekcí nebo novinových článcích měly charakter označení, který sloužil k jejich identifikaci a nastínění jejich obsahu. Stejně tak tomu je i u názvů prvních českých filmů. O filmu Dostaveníčko ve mlýnici se tak hovoří i pod názvy jako Scéna ve mlýnici, Švábovo překažené dostaveníčko, Švábovo zmařené dostaveníčko, Překažené dostaveníčko, Dostaveníčko u mlýnice, Zastaveníčko u mlýnice aj.

Podle vzpomínek Josefa Švába-Malostranského bylo Dostaveníčko ve mlýnici natočeno jako první.[1] Natáčení probíhalo přímo v areálu výstaviště před staročeskou mlýnicí, která zde stála od Národopisné výstavy roku 1895. Na rozdíl od tehdejší filmové tvorby byla tak dekorace zastoupena reálným prostředím a diváci mohli na plátně poznat místa, kudy před chvíli procházeli. S výjimkou role záletníka, kterou hrál Josef Šváb-Malostranský, byly zbývající role obsazeny neherci. K roli mlynářky se propůjčila číšnice z blízké vinárny, třebaže starší prameny uvádějí mylnou informaci, že ji hrála Marie Gýrová-Kříženecká [2]. Mlynáře si zahrál Ferdinand Gýra, pozdější švagr Kříženeckého[pozn. 1], který je v některých pramenech uváděn jako František Gýra, což je zřejmě omyl.

Všechny první Kříženeckého filmy byly natáčeny na kameru a materiál zaslaný přímo od firmy bratrů Lumièrových z Lyonu. Délka materiálu jednoho filmového pásu byla omezena na 17 metrů. Z tohoto filmu se dochovalo 14,7 metrů filmu. Do programu Českého kinematografu byl film zařazen 3. července.

Údaje v této části (a rovněž v infoboxu) jsou zpracovány tak, jak je uvádí české filmografické příručky. Avšak podle vzpomínek Vincence Pokorného[pozn. 2], který byl očitým svědkem natáčení a jehož vzpomínky na toto natáčení bylo na počátku padesátých let dvacátého století filmovými historiky zaznamenáno, humorné scénky aranžoval sám Josef Šváb-Malostranský a Jan Kříženecký je pouze nasnímal. S názorem, že pod profesí režiséra je lépe uvádět Josefa Švába-Malostranského se můžeme setkat i jinde v české filmové literatuře.[3][4]

Ve speciálním vydání kulturního čtrnáctideníku Rozpravy Aventina z roku 1928 věnovaném pouze filmu byl otištěn i článek, ve kterém první český filmový herec Josef Šváb-Malostranský po třiceti letech vzpomíná na své první filmování v roce 1898. O filmu Dostaveníčko ve mlýnici napsal: