Doložka národního zacházení

Princip národního zacházení je v GATT uveden v článku III, který zrovnoprávňuje zboží pocházející z členského státu se zbožím vyrobeným na domácím území a zajišťuje mu tak stejné zacházení.

článek III odst. 1 GATT 1994

„Smluvní strany uznávají, že vnitřní daně a ostatní vnitřní dávky, jakož i zákony a jiné předpisy, ovlivňující prodej, nabízení na prodej, nákup, dopravu, distribuci nebo používání výrobků a vnitřní množstevní úpravy, předpisující míchání, zpracování nebo používání výrobků v určitých množstvích nebo v určitých poměrech, nemají být uplatňovány na dovážené či domácí výrobky způsobem, jímž by se poskytovala ochrana domácí výrobě.“

V odstavci 2 je následně stanoveno, že žádná smluvní strana neuloží přímo či nepřímo vyšší vnitřní daně ani jiné dávky, jimž podléhá obdobné domácí zboží. K odstavci 2 se váže odstavec 3, který stanoví výjimku z použití odstavce 2.

článek III odst. 3 GATT 1994

„Pokud se týče kterékoli existující vnitřní daně, která je v rozporu s ustanoveními odstavce 2, která však je výslovně povolena v obchodní dohodě, platné dne 10. dubna 1947, v níž dovozní clo na zdaněný výrobek je vázáno proti zvýšení, smluvní strana, jež daň ukládá, nemusí na tuto daň použít ustanovení odstavce 2 do té doby, dokud nebude vyvázána ze závazků plynoucích z takové dohody tak, aby jí bylo umožněno zvýšit dovozní clo v rozsahu potřebném k vyrovnání odstraněné ochranné části této daně.“

V odstavci 4 článku III je stanoveno, že bude zacházeno s výrobky pocházejícími z území kterékoli smluvní strany stejným způsobem jako s domácími výrobky. Konkrétně je stejné zacházení stanoveno při prodeji, nabízení na prodej, nákup, dopravu, distribuci nebo používání na vnitřním trhu.

Odstavec 5 článku III se týká míchání, zpracování a používání výrobků. Výslovně zakazuje stanovování jakýchkoli poměrů či množstevních předpisů, které by nařizovaly, že určitý poměr výrobku musí být dodáván z domácích zdrojů. Výjimky k tomuto odstavci jsou uvedeny v následujícím odstavci. Výjimky se tedy vztahují na vnitřní množstevní předpis platný na území kterékoli smluvní strany ze dne 1. července 1939, 10. dubna 1947 nebo 24. března 1948 podle volby dotyčné smluvní strany. K problematice míchání, zpracování a používání výrobků v určitých množstvích se ještě vyjadřuje odstavec 7 článku III. Tedy zakazuje stanovení takového vnitřního množstevního předpisu, který by toto požadované množství přiděloval mezi různé zahraniční dodavatele.

Odstavec 8 článku III uvádí výjimku z použití doložky národního zacházení. Doložka národního zacházení nebude použita na opatřování těch výrobků veřejnoprávními subjekty, jež jsou nakupovány pro vládní účely a nikoliv k dalšímu prodeji nebo použití na výrobu zboží k prodeji. Nicméně tento článek nezabraňuje tomu, aby byly vypláceny subvence výhradně domácím výrobcům a subvence poskytované ve formě vládních nákupů domácích výrobků.

Odstavec 10 článku III stanovuje, že smluvní strany mohou mít zavedeny vnitřní množstevní předpisy týkající se osvětlených kinematografických filmů, pokud tyto předpisy vyhovují požadavkům článku IV.

Další výjimky z použití doložky národního zacházení jsou uvedeny v článku XVI, který se podrobněji zabývá problematikou veřejných podpor. Je zde uveden požadavek na omezení subvencí na vývoz základních výrobků. Článek XIX připouští výjimky v rámci nouzových opatření při dovozu některých výrobků, v článku XX jsou uvedeny všeobecné výjimky a článek XXI připouští bezpečnostní výjimky. Tyto výjimky jsou obdobné jako výjimky uvedené u doložky nejvyšších výhod.