Dolní Pochlovice

Dolní Pochlovice (dříve Pochlovice německy Pochlowitz) jsou část města Kynšperk nad Ohří v okrese Sokolov. Nachází se na severozápadě Kynšperku nad Ohří. Prochází zde silnice II/212. Je zde evidováno 32 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 242 obyvatel.[3]

Dolní Pochlovice
Nový dvůr
Lokalita
Charakterčást města
ObecKynšperk nad Ohří
OkresSokolov
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°7′33″ s. š., 12°31′29″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel242 (2011)[1]
Katastrální územíDolní Pochlovice (2,16 km²)
PSČ357 51
Počet domů28 (2011)[1]
Dolní Pochlovice
Další údaje
Kód části obce406686
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Pochlovice je také název katastrálního území o rozloze 2,16 km².[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1370.[5] Pochlovice byly původně starou slovanskou osadou. Zakladateli vesnice byli s nejvyšší pravděpodobnosti Globnerové z Globenu, dnešního Hlavna, kterým náležely i další vsi v okolí.[6]

Zatopený lom Boží Požehnání

V době kolonizace byla osada poněmčena a na několik století se stala lénem bavorských Leuchtenberků. Samostatnou obcí se staly Pochlovice roku 1850.[6]

Od druhé poloviny 19. století zde probíhala těžba hnědého uhlí. Uhlí se dobývalo hlubinně i lomově a bylo vesměs dopravováno do briketáren k dalšímu zpracování. Roku 1880 zahájil těžbu důl Boží Požehnání a ve stejném roce byla nedaleko dolu postavena první briketárna, která byla druhou briketárnou nejen v Čechách, ale i tehdejším Rakousko-Uhersku (první česká briketárna byla v Mostecké pánvi v Křemýži v okrese Teplice, která však brzy zanikla). Druhá briketárna s větším výkonem byla postavena v roce 1890. Briketárny, uváděné pod názvem kynšperské briketárny, byly dlouho největší a jediné v Čechách.[7][8] V důsledku těžby uhlí zanikla stará zástavba Pochlovic. Z původních domů zde stály v roce 1933 pouze poslední dva domy bývalých Pochlovic.[6] Území je silně postiženo následkem historické těžby uhlí. Lomy Boží Požehnání jsou zatopeny vodou. Mezi tzv. jižním a severním lomem se nachází ochranný pilíř železniční trati Chomutov Cheb.[9]

Stranou původní zástavby v místě zvaném Nový Dvůr stál zámek ze 16. století, který se však dochoval již jen jako zemědělská usedlost.[10]

Od roku 1961 jsou Dolní Pochlovice částí obce Kynšperk nad Ohří a Horní Pochlovice částí obce Kaceřov.[11]

Přírodní poměry
Pochlovická minerálka

Území se nachází v geomorfologickém celku Chebská pánev, malá část území na východě v Sokolovské pánvi.[12] Severně od vesnicí se zvedá Zelený vrch (570 m), nejvyšší hora geomorfologickém celku Sokolovská pánev. Architektonicky zajímavá rozhledna na vrcholu je veřejnosti bohužel nepřístupná.[13]

Při východní hranicí katastrálního území Dolní Pochlovice protéká řeka Ohře, při západní Libocký potok. U levého břehu Libockého potoka vyvěrá vydatný pramen studené kyselky, označovaný jako Pochlovická minerálka. Hlavní pramen vyvěrá mohutným proudem z kamenné mohyly, na níž je uveden letopočet 1956. Bezprostřední okolí má charakter močálu, v němž jsou patrné vývěry oxidu uhličitého ve formě bublinek.[14]

Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů Dolních Pochlovic[15]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel 327383461565693726749451185213246124218242
Počet domů 4655626668686774-2625-2328
V počtu obyvatel a domů v letech 1869–1950 jsou zahrnuty Horní Pochlovice

Doprava

Přes Dolní Pochlovice vede silnice II/212 z Kynšperku nad Ohří do Kaceřova. Vesnicí prochází železniční trať Chomutov–Cheb a v katastru Dolní Pochlovice se nachází vlakové nádraží Kynšperk nad Ohří.[16]

Pamětihodnosti
  • zemědělský dvůr Nový dvůr

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 280.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.
  6. PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 449–453.
  7. JISKRA, Jaroslav. Chronologické sestavení význačných hornických událostí v Karlovarském kraji od roku 967. Sokolov: [s.n.], 2018. 141 s. ISBN 978-80-270-4038-4. S. 107.
  8. JISKRA, Jaroslav. Z historie uhelných dolů na Sokolovsku, Chebsku a Karlovarsku. Sokolov: Repropag, 1993. S. 22.
  9. Důl Boží požehnání Kynšperk nad Ohří - Pochlovice [online]. Ekomonitor.cz [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
  10. Dolní Pochlovice-Nový Dvůr [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek II.. Praha: Český statistický úřad 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 110, 162.
  12. Prohlížení - geomorfologické členění - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-12-24]. Dostupné online.
  13. Rozhledna na Zelenám vrchu v Chlumu Svaté Máří [online]. [cit. 2018-12-24]. Dostupné online.
  14. JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 84.
  15. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 7.
  16. Prohlížení – správní členění a katastrální území - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-12-24]. Dostupné online.

Literatura
  • PROKOP, Vladimír st. I tudy kráčely dějiny - z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. Sokolov: Sokolovská uhelná a.s., 2001. 235 s. ISBN 80-238-7153-6. S. 177–183.

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.