Dojra

Dojra (nebo doyra, dojra, dajre, doira, dajreja, daire, def, dareh, daira) je bicí hudební nástroj, středně velký rámový buben se zvonky nebo bez nich, který se používá k doprovodu populární i tradiční hudby v Íránu, Tádžikistánu, Afghánistánu, Ázerbájdžánu (známý jako kaval), na Kavkaze, na Balkáně a v mnoha zemích střední Asie, jako je Kazachstán a Uzbekistán. Rámové bubny jsou také populární v mnoha regionech Gruzie, jako jsou Kartli, Kakheti, Tusheti, Samegrelo, Racha a Imereti. Jde o bicí nástroj s jednou hlavicí, který se neužívá pouze ve  Střední Asii a na Středním východě, ale také v některých částech ruských polárních oblastí. Jednoduchý buben je vytvořen připevněním kožního krytu na dřevěný kruhový rám pomocí lepidla a látkových pásků. Některé dojry mají ještě po obvodu rámu připevněné páry kovových poklic, rolničky nebo zvonky, které zvuk rozmnožují a dodávají mu kvalitu podobnou tamburíně.

Perská žena při hře na dojru, malba z paláce v Isfahanu, 17. století

Historie

Historie dojry je stará přes dvě tisíciletí. V pahlaví (středoperština) se nástroj nazýval „dare“. Perský básník Abú-Sa'íd Abú-l-Chejr (967–1048) zmiňuje ve svých dílech slovo „dyere“ ve smyslu „buben“.[1]

Regionální variace

Dojra je jedním z nejznámějších rámových bubnů v Persii a střední Asii a v pahlaví (perském starověkém jazyce) se dojra nazývá dareh .[1]

V Ázerbájdžánu a Arménii se tomu bubnu říká ghaval [2], někdy daf/dap [2] a hraje se na něm při slavnostních příležitostech.[1] V ázerbájdžánské hudbě má tento buben, který obvykle doprovází ašyka (básníka/zpěváka), název ghaval (dayereh). Tradiční soubor zahrnuje zpěváka, který hraje na buben, a dva instrumentalisty, jeden hraje na dehtu (loutna s dlouhým hrdlem) a druhý na kamancheh (housle s ohnutým hrotem).

Struktura a konstrukce

Rolničky, které jsou tenkými kovovými deskami nebo kroužky, jsou připevněny k háčkům ve třech nebo čtyřech obdélníkových otvorech v kruhovém dřevěném rámu. Buben je vyroben z kůže.

Rám je široký 45–50 cm a hluboký 5–7 cm. Chcete-li rám ohnout, můžete dřevo (buk, ořech) změkčit ve vodě, než jej ohnete kolem horkého kovového válce.

Rám se uzavře slepením konců. Nakonec se kůže připevní k rámu pomocí jiného dřevěného rámu nebo se přibije hřebíky.

Další variantou je umístění prstencových zvonků podél okraje vnitřní části bubnu po celém okraji [3] nebo na několika úrovních úrovní do poloviny vnitřního okraje.[4]

Turecký ženský orchestr s dojrou, miniatura z otomanského rukopisu, Istanbul 1720

Hra

Zvuk je produkován nárazem na membránu oběma rukama – levá ruka, která také drží dojru, rozeznívá okraje a pravá ruka zasahuje střed. Prsty pravé ruky jsou pevně propojovány a uvolňovány (jako prasknutí prsty), aby vydaly hlasité, rychlé a ostré zvuky.

Dojra je sólový nástroj. Nejčastěji tento nástroj doprovází „Gajda“, „khalgija“ nebo „tarabuka“. Marko Čepenkov zmiňuje dojru jako společníka „Gajdy“ v 18. a 19. stoletích.[5] Nejčastěji se používá k udržení rytmu v makedonských lidových písních a tancích a také v tradičních makedonských rituálech, jako jsou svatební obřady.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dayereh na anglické Wikipedii.

  • DVD Tombak / Madjid Khaladj – koprodukce: Le Salon de Musique & École de Tombak | Langues : français, anglais, espagnol | Livret de 80 stránek (français / anglais. ) | EDV 937 CV.
  • CD Infinit Breath / Madjid Khaladj, NAFAS / Bâ Music Records.
  1. in Ghaval by Dzhabbar Kariagdiev
  2. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780199743391.
  3. Ghaval image.
  4. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-12-06]. Dostupné v archivu.
  5. Dayereh. www.birseyogren.com [online]. [cit. 2020-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.