Dispenzacionalismus

Jeden z podstatných konceptů učení o Boží správě věků je postupné (progresivní) zjevení v rámci Bible. Biblické smlouvy jsou řazeny k jednotlivým časovým obdobím (dispenzacím). S ohledem na jednotlivá biblická zaslíbení dispenzacionisté věří, že ty patří tomu, komu byly původně dány. To vede například k ostrému rozlišení mezi Izraelem a Církví.

Další důležitý důraz je historicko- gramatický způsob výkladu. To je také označováno jako „doslovný“ výklad Písma. Tak jako Izrael doslovně zakusil kletby vyřčené ve Starém zákoně, tak také jednou doslovně zakusí požehnání vyslovená ve Starém zákoně.

Všichni dispenzacionalisté zastávají ostrý rozdíl mezi Izraelem a Církví.[2] Izrael je národ zahrnující Židy (Izraelce), počínajíc Abrahamem a existující doposud. Církev zahrnuje všechny spasené (včetně některých Židů) současného věku (dispenzace) od „zrození Církve“ ve Skutcích 2 do chvíle vytržení, kdy se Kristus jako ženich setká se svou nevěstou – Církví. Církev je chápána jako nebeský lid s nebeskými zaslíbeními. Také věří, že během „doby soužení“ Izrael jako národ přijme Ježíše jako mesiáše. Ten se po svém fyzickém návratu ujme svého dědictví a ustaví království pro Izrael s centrem v Jeruzalémě. Izrael je chápán jako pozemský lid s pozemskými zaslíbeními.

Počet dispenzací je obvykle čtyři (vzácně tři) či sedm (vzácně osm). Schéma čtyř (tří) dispenzací je obvykle nazýváno minimalistické a zahrnuje největší zlomy v biblické historii. Schéma sedmi (osmi) dispenzací bývá častěji spojeno s ustavením jednotlivých smluv. Clarence Larkin mluví o zlomech v historii země jako o věcích a o ustanoveních smluv jako o dispenzacích[3].

1. Dispenzace nevinnosti (1. Mojžíšova 1:26–27 – 1. Mojžíšova 3:6)
2. Dispenzace svědomí (1. Mojžíšova 3:7 – 1. Mojžíšova 8:19)
3. Dispenzace lidské vlády (1. Mojžíšova 8:20 – 1. Mojžíšova 11:9)
4. Dispenzace zaslíbení (1. Mojžíšova 11:10 – 2. Mojžíšova 19:2)
5. Dispenzace zákona (2. Mojžíšova 19:3 – Skutky 2)
6. Dispenzace milosti (Skutky 2 – vytržení Církve)
7. Dispenzace království

Hlavní proud dispenzacionalismu (jako Scofield a Ironside)[4] ztotožňuje Letnice ve Skutcích 2 jako začátek Církve odlišné od Izraele. Málo rozšířený pohled zastávají dispenzacionalisté hnutí milosti, kteří věří, že Církev začala později, především působením apoštola Pavla. Obhájci této pozice, jako Darby, identifikují počátek Církve s ukamenováním Štěpána popsaném ve Skutcích 7, se spasením Saula (Pavla) ve Skutcích 9, nebo s Pavlovou první misijní cestou ve Skutcích 13. Extrémní pozice, zastávaná E. W. Bullingerem a Charlesem H. Welchem, má za počátek Církve Skutky 28, kde apoštol Pavel citoval Izaiáše 6:9,10.

Zastánci učení o Boží správě věků očekávají doslovnou, tisíciletou vládu Ježíše Krista, která bude pokračovat věčným stavem „nového nebe a nové země“. Během doby této tisícileté vlády Krista bude hrát Izrael na zemi klíčovou roli.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dispensationalism na anglické Wikipedii.

• DARBY,John Nelson, "The Collected Writings Of J. N. Darby"
• LARKIN, Clarence, Dispensational truth, Philadelfia, 1920
• RYRIE, Charles Caldwell, Dispensationalism Today, Chicago: Moody Press,1965
• KŘESINA, Luboš Pavel, Boží správy věků, 2007