Dino Campana

Dino Carlo Giuseppe Campana (20. srpna 1885 Marradi – 1. března 1932 Scandicci) byl italský básník, označovaný za pokračovatele prokletých básníků.

Dino Campana
Narození	20. srpna 1885 Marradi
Úmrtí	1. března 1932 (ve věku 46 let) Scandicci
Příčina úmrtí	sepse
Povolání	básník
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studium farmacie na Florentské univerzitě nedokončil, dědičná neurastenie ho pudila k cestování po Evropě a Jižní Americe, většinu života však strávil v psychiatrických léčebnách. Na jeho duševní labilitě se také podepsal bouřlivý milostný vztah se spisovatelkou a průkopnicí ženské emancipace Sibillou Aleramovou. Zemřel ve věku 46 let v ústavu ve Scandicci na otravu krve.

V roce 1914 vydal svoji jedinou básnickou sbírku Canti Orfici (Orfické zpěvy). Vyznačuje se vizionářským mysticismem, autor v ní zpracovává vlivy antické mytologie i filozofie Friedricha Nietzscheho. Česky vyšel v roce 1968 výbor z jeho díla nazvaný Šílený Orfeus v překladu Jana Vladislava.

Sebastiano Vassalli se inspiroval Campanovými osudy k napsání románu Noc komety.[1] Michele Placido natočil v roce 2002 o vztahu Campany a Aleramové hraný film Un viaggio chiamato amore (Campanu hrál Stefano Accorsi).