Dikyan

Dikyan je jednou z několika kyanových sloučenin. Tyto sloučeniny se vyznačují buď jednomocným radikálem –CN nebo aniontem CN. Volný radikál nemůže ovšem existovat, ale je známa sloučenina dikyan, jejíž vzorec je (CN)2. Atomy uhlíku jsou v ní spojeny trojnými vazbami s atomy dusíku.

Dikyan

Strukturní vzorec

3D vzorec

Obecné
Systematický název
  • oxalonitril
  • ethandinitril
Ostatní názvy dikyan, EDN
Anglický název Cyanogen
Německý název Dicyan
Funkční vzorec (CN)2
Sumární vzorec C2N2
Vzhled bezbarvý plyn nebo kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 460-19-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 207-306-5
PubChem 9999
ChEBI 29308
UN kód 1026
Číslo RTECS GT1925000
Vlastnosti
Molární hmotnost 52,035 g/mol
Teplota tání −27,9 °C
Teplota varu −20,7 °C
Hustota 0,953 7 g/cm³ (−21 °C)
0,002 335 g/cm³ (20 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 0,009 28 cP (0 °C)
0,009 87 cP (17 °C)
0,012 71 cP (100 °C)
Index lomu nD= 1,000 82 (0 °C)
Kritická teplota Tk 126,6 °C
Kritický tlak pk 6 009 kPa
Rozpustnost ve vodě 450 ml/100 g (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ethanol
230 ml/100 g (80 °C)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
diethylether
500 ml/100 g (18 °C)
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice a= 0,776 9 Pa m6 mol−2
b= 69,01×10−6 m3 mol−1
Ionizační energie 13,6 eV
Struktura
Dipólový moment 0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 308,15 kJ/mol
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp −1 087,7 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 156 J/g
Entalpie varu ΔHv 448,3 J/g
Standardní molární entropie S° 241,8 J−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 197,35 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,092 J K−1 g−1
Bezpečnost

GHS02

GHS06

GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R11, R23, R50/53
S-věty (S1/2), S23, S45, S60, S61
NFPA 704
4
4
2
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastnosti

Dikyan je jedovatý plyn, který voní po hořkých mandlích. Jeho teplota varu je -20,7 °C. Dobře se rozpouští ve vodě a v ethanolu. Jeho spalováním za zvýšeného tlaku s kyslíkem lze dosáhnout namodralého plamene, jehož teplota je asi 4 800 °C (s ozónem pak ještě lehce vyšší). Dikyan je tak uváděn jako plyn s druhou nejvyšší teplotou hoření (po dikyanoacetylenu).

Příprava

Nejsnadněji se dikyan připravuje reakcí koncentrovaných roztoků síranu měďnatého a kyanidu draselného, přičemž v první fázi přípravy vzniklý kyanid měďnatý se v druhé fázi samovolně rozloží:

1. Cu2+ + 2CN → Cu(CN)2
2. 2Cu(CN)2 → 2CuCN + (CN)2
Dikyan lze také získat rozkladem kyanidu rtuťnatého:
Hg(CN)2 → Hg + (CN)2

Reference

  1. Cyanogen. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.