Didaktické koncepce
Didaktické koncepce (koncepce vyučování) je souhrn názorů na výuky, na její smysl a poslání, na možnosti realizace výuky a na záležitosti, vysvětlující podstatu výuky.
Koncepce slovně názorného vyučování
jejím zakladatelem je Jan Amos Komenský a je založena především na poznávání skutečných jevů a věcí, tedy na vnímání.
Etapy:
- vytváření a osvojování si představ
- přímou cestou – vlastní činnost, vnímání jevů
- pomocí fantazie – nepřímo – fantazijní představy
- vytváření obecných vědomostí a jiných abstrakcí
- upevňování vědomostí a vytváření dovedností názorným vyučováním
- aplikace, využití v praxi
Asociační koncepce
jejím zakladatelem byl Johann Friedrich Herbart. Jde o koncepci podtrhující procesní stránku vyučování, výuce dává řád a systém. Herbart staví vyučovací proces na zpracování představ a pojmů. Podstatou vyučování je vytváření jasných představ, zpracování v pojmy a operace s těmito pojmy. Z vyučování vylučuje praktickou činnost žáků. Zdůrazňuje zkušenost a názor jako pramen poznání, avšak kontakt žáka s poznávanou realitou je pasivní. Aktivita je zúžena na činnost učitele.
Důsledky této koncepce:
- popisové vyučování
- verbalismus, formalismus
- poznatkový encyklopedismus
- biflování
- mechanismus didaktického postupu
Koncepce rozvíjejícího vyučování
Spadá do poválečného období (po druhé světové válce). Za zakladatele se označuje L.S. Vygotskij, který myšlenkový vývoj rozdělil na dvě úrovně a to úroveň aktuálního vývoje tedy aktuální stav dítěte a úroveň nejbližšího vývoje tedy předpokládaný vývoj dítěte.
Vyučování, podle této koncepce, může mít účinek pouze tehdy, respektujeme-li zónu nejbližšího rozvoje a odkrýváme-li včasně a účinně zatím skryté dispozice žáků, čímž vlastně předbíháme vývoj žáků.
Zásady výuky:
- vysoká obtížnost
- postup vpřed rychlým tempem
- vedoucí úlohy teoretických znalostí
- cílevědomá a systematická péče učitele o optimální rozvoj všech žáků
- zajištění prostoru pro individuální rozvoj
Koncepce programového vyučování a učení
Tato koncepce spadá do poloviny 20. století a za jejího zakladatele se pokládá Burrhus Frederic Skinner. Dochází k rozvoji počítačové techniky.
Programové vyučování je řízené vyučování, při němž se probírají malé, logicky uzavřené úseky učiva (tzv. kroky) a žák je udržován v aktivitě. Pozitiva této koncepce:
- aktivita žáků
- samostatnost
- strukturace informací
- individualizace učení
- změna vztahu učitel – žák
- logický sled učiva
Negativa této koncepce:
- jednostranná činnost
- atomizace
- absence sociálního učení
Koncepce pragmatického vyučování
Zakladatelem byl John Dewey, který tuto koncepci založil na zásadě, že hlavním kritériem poznávání je činnost (zkušenost). Úkolem výchovy v této koncepci je rozvoj aktivity žáků a řešení praktických životních problémů. Dochází k odmítání pevných osnov a jednostranného intelektuálního výcviku. Proti verbalismu je zde postavena činnost a praktická zkušenost.
Koncepce „mastery learning“
Tato koncepce říká, že všichni žáci mohou zvládnout učivo, pokud se přizpůsobí vyučování subjektu učení, a to v tempu vyučování a ve způsobu řízení výuky. Podmínkou úspěšné výuky je aby žák nebyl omezován v čase, aby mu bylo umožněno individuální tempo učení a aby odpovídaly vhodné podmínky.