Delphine de Vigan

Delphine de Vigan psala své první čtyři romány po nocích, protože ve dne pracovala pro společnost v Alfortville, která se zabývala průzkumem veřejného mínění. Její první publikovaná práce Jours sans faim (2001) vyšla pod pseudonymem Lou Delvig, ale od té doby psala pod svým vlastním jménem.[1]

Její průlomovou prací byla No et moi (2007), která v roce 2009 získala Mezinárodní cenu Rotary a prestižní francouzskou cenu Prix des libraires. Román byl přeložen do dvaceti jazyků a v roce 2010 byl zfilmován režisérem Zabou Breitmanem (No et moi).[1] Po úspěchu této knihy se začala věnovat pouze literatuře.

V roce 2011 vydala román Rien ne s'oppose à la nuit (Noc nic nezadrží), který pojednává o rodině vyrovnávající se s bipolární poruchou ženy. Tato kniha získala několik francouzských literárních cen, včetně ceny Prix du roman Fnac, ceny Roman France Télévisions, Grand prix des lectrices de Elle a Prix Renaudot des lycéens.[1]

• Důstojník Řádu umění a literatury (10. 2. 2016). [2]

• Ani později, ani jinde, překlad Alexandra Pflimpflová, Praha : Odeon, 2011, ISBN 978-80-207-1348-3
• Noc nic nezadrží, překlad Alexandra Pflimpflová, Praha : Odeon, 2012, ISBN 978-80-207-1448-0
• Podle skutečného příběhu, překlad Alexandra Pflimpflová, Praha : Odeon, 2016, ISBN 978-80-207-1695-8
• Pouta, přeložila Alexandra Pflimpflová, Praha : Odeon, 2018, ISBN 978-80-207-1847-1
• Vděk, překlad Alexandra Pflimpflová, Praha : Odeon, 2019, ISBN 978-80-207-1913-3