Dekkánské trapy

Jedná se o jeden z největších vulkanických útvarů na povrchu Země a i v současnosti zabírá rozlohu přes 500 000 km²[2] a objem přes 1 000 000 km³[3]. V době svého vzniku však byla rozloha magmatických hornin ještě větší, a sice přes 1,5 milionu km² (téměř polovina rozlohy současné Indie). Mocnost vrstev přesahuje místy i 2000 metrů. Postupnou erozí a prostřednictvím pohybů tektonických desek však byla velká část původního objemu dekkánských trapů zničena. Množství uvolněného oxidu uhličitého a další průvodní jevy dekkánského výlevného vulkanismu, které mohly přispět k vymírání na konci křídy, jsou stále diskutovaným tématem.[4][5]

V současnosti již jsou k dispozici poměrně přesné údaje o stáří těchto útvarů. Dekkánské trapy začaly vznikat krátce před koncem křídové periody (na úplném konci druhohorní éry), asi před 66,25 miliony let.[6] Jejich tvorba se časově shoduje také s dopadem planetky Chicxulub do oblasti dnešního Mexického zálivu. Je velmi pravděpodobné, že mezi oběma událostmi existuje přímá souvislost (největší objem magmatu se vylil na povrch právě po impaktu planetky před 66,0 miliony let). Vulkanická činnost pak pokračovala asi do doby před 63 miliony let (raný paleocén).[7]

Časově se vznik trapů velmi dobře shoduje s velkým hromadným vymíráním na konci křídy, čehož si všimli vulkanologové a geologové již v 70. letech 20. století. Od té doby soupeří indické vulkány s planetkou Chicxulub jako nejpravděpodobnější příčina vymírání na konci křídy (jemuž padlo za oběť asi 75 % druhů tehdejších organismů).[8] Novější pohled spočívá v uznání role obou událostí, které zřejmě při vymírání spolupůsobily. Enormně velký objem vyvržených sopečných plynů do atmosféry pravděpodobně ztížil situaci již tak značně poškozených ekosystémů po dopadu planetky Chicxulub.[9] Ovšem trapy působily tlak na přežití organismů již před dopadem planetky.[10] A dinosauři přežili mnoho let po dopadu planetky.[11] V době nejvyšší aktivity dekkánských vulkánů žili v této oblasti početní teropodní a sauropodní dinosauři, jak ukazují zejména objevy ze sedimentů geologického souvrství Lameta.

Podle odborné práce z roku 2020 se však stabilita klimatu na území Indie ani v průběhu nejsilnějších erupcí výrazně neměnila a role této sopečné činnosti pro vymírání na konci křídy je tak nejspíš zcela zanedbatelná.[12] Jiná studie rovněž dokládá, že dekkánské sopky nemohly masové vymírání způsobit a jedinou příčinou vymírání na konci křídy je tedy dopad planetky Chicxulub.[13]

Tuto hypotézu podporuje i zpřesněné datování největších vln výlevů, které měly nastat až několik stovek tisíc let po dopadu planetky a vymírání.[14]

Na území severní Číny se dekkánská vulkanická aktivita na konci křídy mohla na vymírání při katastrofě K-Pg částečně podílet, jak ukázal výzkum chemického složení tamních sedimentů.[15]