Degranulace

Poté, co buňka přijme signál spouštějící degranulaci, jsou granuly transportovány k plasmatické membráně pomocí polymerizace mikrotubulů. Pokud je tato polymerizace inhibována, degranulace je zastavena. Následně dochází ke splynutí těchto granulí s cytoplasmatickou membránou a tím uvolnění látek v nich obsažených. Tyto látky působí cytolyticky, antimikrobiálně a cytotoxicky a vedou k destrukci patogenu.[5] Před samotnou fúzí membrán nejspíše dochází k tethering granulí na membránu, tedy vazbě membrány granulí a cílové membrány pomocí SNARE a SNAP proteinů.[2][10]

K uvolnění mediátorů uložených v granulích dochází ve velkých množstvích. Po stimulaci se může uvolnit až 100% látek obsažených v granulích během jedné události, na rozdíl od kupříkladu nervové synapse, kdy se exocytózou z váčků opakovaně uvolňuje menší množství látek. Význam degranulace je v okamžitém biologickém efektu, protože mediátory jsou už syntetizované a odezva po přijetí signálu je tedy rychlá.[8]

Granule obsahují velkou škálu baktericidních a hydrolytických látek a jejich složení se liší v závislosti na buněčném typu [7]

Látky často se vyskytující v granulích jsou například:

• Histamin – stah hladkého svalu, vazodilatace, zvýšená průchodnost cév, stimulace nervů [7]
• Proteázy – např. tryptáza a chymáza – štěpí povrchové a extracelulární molekuly, což vede k destrukci patogenu, ale i vlastní tkáně, dále regulují aktivaci zánětu štěpením pro a protizánětlivých látek [7]
• Proteoglykany: např. heparin a chondroitin sulfát – tvoří stabilní komplexy s jinými mediátory, čímž usnadňují jejich ukládání a transport [7]
• Lipidové mediátory[7]
• Prozánětlivé cytokiny – například TNF-α [7]
• Perforiny a granzymy – jsou využívány Cytotoxickými CD8+ T lymfocyty a NK buňkami, jejich degranulace způsobí lyzi buněk [6]