Decimus Iunius Brutus Callaicus

Pocházel z významné římské patricijské rodiny Iuniů Brutů. Byl synem Marca Iunia Bruta a jeho manželky neznámého jména. Jeho starší bratr, právník Marcus Iunius Brutus II., byl dědečkem jednoho z Caesarových vrahů, Marca Iunia Bruta.

Do historie vstoupil až v roce 138 př. n. l., kdy se připomíná v úřadu římského konzula společně s Publiem Corneliem Scipionem. Náležel k aristokratické frakci optimátů, povyšující se nad plebejce. Po zavraždění lusitánského vůdce Viriatha vedl jako generál římské legie proti Lusitánům při dobývání jihozápadní části Iberského poloostrova, v tehdejší provincii Hispania ulterior. Získal důležitá vítězství na jihu současného Portugalska, založil město Braga a přesunul se na sever. Opevnil město Olisipo (Lisabon) a vedl další útoky na sever, kde založil opevněné sídlo u Viseu, překročil řeku Douro a v roce 137 př. n. l. dosáhl řeky Limy. Pak postupoval dále k řece Minho. Mimo jiné založil město Valentia pro římské válečné veterány. Rozšířil nadvládu Říma pravděpodobně až k pobřeží Atlantiku.

V roce 136 př. n. l. mu senát za vítězné tažení do Callaicie uspořádal v Římě triumfální pochod a udělil mu titul Callaicus. Decimus Brutus dal z vděčnosti za vítězství na Martově poli postavit Martův chrám a do něj objednal u sochaře Skopáse dvě monumentální sochy sedících řeckých bohů: boha zuřivé války Area a bohyně krásy a plodnosti Afrodíté.

V roce 129 př. n. l. se Brutus jako vyslanec konzula Gaia Sempronia Tudicana účastnil bojů proti barbarským kmenům Iapodů, Liburnů a Histerů v Ilýrii. V roce 121 př. n. l. pomáhal konzulovi Luciovi Opimiovi na Aventinu v boji proti populárům, stoupencům reformátora Gaia Sempronia Graccha. Tři tisíce z nich bylo popraveno.

Brutus byl až do své smrti v roce 113 př. n. l. prokonzulem Lusitánie a společně s Caiem Mariem opět zvítězil nad vzbouřenými lusitánskými kmeny.

Podporoval výtvarné umění, básnictví (osobně básníka tragéda Lucia Accia), drama a ostatní písemnictví. V chrámech působil jako augur a orátor.