Davit Bičinašvili

Zápasení se věnoval od 11 let v Tbilisi. V době hluboké ekonomické krize v Gruzii v polovině devadesátých let dvacátého století odešel za lepšími podmínkami na Ukrajinu. Tu reprezentoval od roku 1995 ve váze do 85 (82) kg. Připravoval se v Sumách pod vedením Jurije Holuba. V roce 1996 se do ukrajinské nominace na olympijské hry v Atlantě nevešel na úkor Serhije Hubryňuka.[2]

Od roku 1997 bojoval o postavení ukrajinské reprezentační jedničky s Eldarem Asanovem. V roce 2000 uspěl v ukrajinské nominaci na olympijské hry v Sydney, kde nepostoupil ze základní skupiny před reprezentanta Makedonie Magomeda Ibragimova. Od konce 90. let jezdil pravidelně na ligové soutěže do Německa, kde se nakonec usadil ve městě Schifferstadt a v roce 2003 obdržel občanství. V roce 2004 se kvalifikoval na olympijské hry v Athénách, kde nepostoupil ze základní skupiny přes Kubánce Yoela Romera.

V roce 2008 startoval na svých třetích olympijských hrách v Pekingu ve výborné formě. V úvodním kole prohrál těsně 1:2 na sety s pozdějším vítězem Gruzíncem Revazem Mindorašvilim. Přes opravy se probojoval do souboje o třetí místo proti reprezentantu Ruska Giorgi Ketojevovi. Úvodní set prohrál 0:3 na technické body, když ve druhé minutě nezachytil Ketojevův poraz s úchopem za nohu. Ve druhém setu vyrovnal na 1:1, když se mu podařil hod za 2 technické body. Ve třetím setu se ujal přítrhem vedení 2:0, ale Ketojev vzápětí maďarem vyrovnal na 2:2. Protože soupeř bodoval poslední, prohrál Bičinašvili 1:2 na sety a obsadil konečné 5. místo.

Od roku 2009 se nový německý reprezentační trenér Alexander Leipold snažil dávat příležitost i mladším zápasníkům, ale Gabriel Stark ani Peter Weisenberger Bičinašviliho úrovně nedosáhli. V roce 2012 Německo nemělo ve váze do 84 kg na olympijských hrách v Londýně zastoupení. S reprezentací se rozloučil v roce 2013. Žije v Německu a věnuje se trenérské práci.