Daniel Klesch

Pocházel ze zámožné rodiny karpatských Němců, jeho otec byl správcem dolu. Jeho mladší bratr byl teolog a básník Kryštof Klesch. Studoval od roku 1644 na univerzitě ve Wittenbergu a na univerzitě ve Štrasburku. Ve Wittenbergu získal v roce 1649 akademický titul magistra a byl (stejně jako jeho bratr Kryštof) korunován básníkovou korunou. V roce 1652 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „von Iglo“,[3] do roku 1659 byl vicerektorem v Šoproni. Poté jako německý farář vystřídal několik míst, v jednom byl okraden, z dalšího byl kvůli své víře vypovězen. Uchýlil se zpět do Horních Uher, kde byl v roce 1674 kvůli svému náboženskému vyznání půl roku vězněn a poté byl donucen rezignovat na funkci vrchního duchovního 24 spišských královských měst. Tyto skutečnosti ho donutily k odchodu (už druhému) do exilu.[1] Od roku 1676 dělal rektora v Jeně. V roce 1682 získal středoškolskou profesuru ve Weißenfelsu a v témže roce byl jmenován superintendencem v Heldrungenu. Protože svým výkladem Apokalypsy (Bestia Bicornis) napadl luteránské učení, byl roku 1690 zbaven svého úřadu. V posledních letech pobýval především v Halle a Berlíně, kde ho podporoval braniborský kurfiřt Fridrich III. (pozdější král Fridrich I. Pruský). Zemřel v Berlíně v roce 1697 po nešťastném pádu ze schodú.[1]

Svá díla psal latinsky a německy, je autorem více než 50 prací týkající se náboženství, příležitostné poezie a ve svých dílech se zabýval i otázkami a životem exulantů.[3] V letech 1695–96 (ve věku asi 76 let) napsal nepříliš hodnotná „prorocká“ dílka z říše snů, například: že soudný den přijde v roce 1700; že tehdejší polský král Jan III. Sobieski bude v reformovaný a král Francie skočí do Labe.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Klesch na německé Wikipedii.