Damjan Pešan

Narodil se v Praze Holešovicích jako nejstarší ze 6 synů ševce a později dělníka Eduarda Pešana a jeho manželky Julie, rozené Štorkové.[1] Od dětství tíhl k výtvarnému projevu, stejně jako jeho bratr František Pešan (1892), který se stal kovorytcem. Umělecké vzdělání získal na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech (1908 až 1914 a 1920 až 1923) pod vedením Emanuela Nováka, Jana Kastnera, Celestýna (Celdy) Kloučka a Josefa Drahoňovského a pracoval také pod vedením slovinského architekta Jožeho Plečnika. To vše bylo důležitým vkladem do jeho umělecké kariéry.

V areálu Pražského hradu vytvořil roku 1923 obelisk na Moravské baště, sochu na brance do alpinia a na přelomu 20. a 30. let 20. století bronzové plastiky dvou býků nesoucích baldachýn na tzv. Býčím schodišti.

V roce 1932 zpracoval ve dřevě postavy Krista a šesti českých patronů nad hlavní oltář Plečnikova kostela Nejsvětějšího srdce Páně na pražských Vinohradech, a pro týž chrám soupravu liturgických předmětů. Kromě toho vytvořil na Pražském hradě několik dalších soch a podílel se svou tvorbou i na interiéru bytu T. G. Masaryka.[2]

Ze druhé poloviny 30. let jsou doloženy jeho řezbářské práce (Madona pro rybáře, Busta malíře Otakara Štáfla, Dívčí akt, Ležící žena).[3] Od 30. let pracoval také na loutkách a vyučoval v Praze na Státní ústřední škole bytového průmyslu, kde vedl i po druhé světové válce řezbářské oddělení.

V poválečné tvorbě vytvořil Pomník padlým barikádníkům a vynikly také jeho pískovcové reliéfy na veřejných budovách v Ostravě. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava vystavuje v rámci svého Univerzitního muzea dílo Damjana Pešana s názvem "Předávání zkušeností".[4][5][6][7]

Manželkou Damjana Pešana byla Vlasta Pešanová (rozená Dohnalová).[8]