Dagoberto Valdés Hernández

Po maturitě v roce 1974 plánoval studium sociologie, což mu ale režim znemožnil. Věřícím bylo tehdy na Kubě povoleno studovat pouze vědecké či technické obory. Roku 1980 tak absolvoval agronomické inženýrství na Univerzitě v Pinar del Río. Na téže univerzitě pak přednášel jako hostující profesor a účastnil se také výzkumu v oblasti zemědělské mechanizace.

Po 16 let pracoval v Tobacco Enterprise v Pinar del Río. V květnu roku 1996 byl však z práce vyhozen kvůli tomu, že byl šéfredaktorem katolického magazínu Vitral. Za svou občanskou angažovanost byl potrestán deset let trvajícím přeřazením mezi dělníky pracující na poli při sběru palmových listů využívaných k balení tabáku.

V červnu 2006 opět mohl pracovat jako inženýr při kontrole kvality tabáku. V únoru 2007 však ze zaměstnání odešel, protože v něm byl i nadále diskriminován.

V září 1987 se Valdés účastnil 25. světového kongresu Mezinárodního hnutí katolických intelektuálů (MIIC-Pax Romana) v Římě.

Podílel se na přípravách návštěvy Jana Pavla II. na Kubě, kam tento papež přijel v lednu 1998. Setkal se s ním celkem čtyřikrát, v letech 1999-2005 jej papež jmenoval členem Papežské rady pro spravedlnost a mír ve Vatikánu.[1]

V roce 2005 byl jmenován viceprezidentem Institutu kubánských studií (IEC) na univerzitě v americkém Miami. V dubnu 2007 se stal jeho prezidentem.

Dagoberto Valdés obdržel řadu mezinárodních cen za činnost pro církev a občanskou společnost,[2] např.:

• Cena Prince Clause za kulturu a rozvoj (1999), od nizozemského královského páru za časopis Vitral
• Cena Jana Karského za odvahu a soucit, Washington D.C. (2004)
• Cena Tolerancia Plus (2007), od skupin kubánské občanské společnosti, první ocenění na Kubě