Dafné (Peri)

Dafne poprvé provedl malý hudební soubor ve složení: cembalo, loutna, viola, arciloutna a tři flétny.[4] Bylo to poprvé, kdy Peri provedl hudební skladbu složenou z recitativů, recitace textu s hudebním doprovodem, tvořící převážnou část díla.[5]

Jacopo Peri napsal Dafne za podpory hudebníka a mecenáše Jacopa Corsiho pro omezený počet florenstkých vzdělanců, kteří tvořili tzv. Florentskou cameratu de' Bardi, působící v letech 1594 až 1597.[5][6] Uskutečnila se pravděpodobně soukromě 26. prosince 1598 v Palazzo Tornabuoni.[7] a byla novým impulsem pro oživení řecké tragédie[4] dle tehdy aktuálních potřeb. Ačkoli byla velmi vzdálená starořecké tragédii,[5] stala se novým uměleckým žánrem, který se pak rozvíjela po dalších 400 let.

Větší část Periho rukopisu partitury je i přes jeho značnou popularitu v tehdejší Evropě ztracena, dochovalo se pouze libreto o 455 slokách.

Florentský panovnický rod Medicejských byla skladbou tak nadšen, že si u Periho objednala novou operu Euridice ku příležitosti sňatku Marie Medicejské s francouzským králem Jindřichem IV. v roce 1600.[8][9]

První veřejné představení Dafne se konalo 21. ledna 1599 ve druhé verzi s Vittorií Archileiovou v Pittiovském paláci.

Námět je založen na příběhu lásky mezi bohem Apollónem a nymfou Dafné.

Postavy opery jsou:

• Ovidio (Ovidius)
• Venere (Venuše)
• Amore (Amor/Láska)
• Apolone (Apollón)
• Dafne (Dafné)
• Nunzio (Posel).

Významné výstupy jsou: "Almo dio che 'l carro ardente...", "Da fortunati campi ove immortali...", "Non curi la mia pianta o fiamma o gelo...".