Džagír

Džagír (hindsky जागीर; persky جاگیر; z perského džá – „místo“, a gír – kmen slova „držeti“[1]) byla forma držení půdy uplatňovaná v dějinách Indie založená na principu propůjčení panovníkovy půdy poddanému, jemuž z ní plynuly výnosy. Držitel džagíru se nazýval džágirdár.[2] Zpravidla se jednalo o formu odměny za služby poddaného v armádě; princip džagírů byl praktikován zejména za mughalské říše.

Na rozdíl od evropského léna byl džágir zásadně nedědičný.[1][3] Výše džagíru (tzn. velikost svěřené půdy) se odvíjela od vojenské hodnosti jeho držitele.[1]

Držitelům džagírů byl jejich džagír pravidelně obměňován tak, aby se zabránilo usazování džágirdárů. Tímto preventivním opatřením panovníci zabraňovali možnému hromadění moci džágirdárů.[1][3]

Reference
  1. ZBAVITEL, Dušan, a kol. Moudrost a umění starých Indů. Praha: Odeon, 1971. S. 271. Dále jen Zbavitel a kol..
  2. KRÁSA, Miloslav; MARKOVÁ, Dagmar; ZBAVITEL, Dušan. Indie i Indové: Od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997. ISBN 80-7021-216-0. S. 112. Dále jen Krása a kol..
  3. STRNAD, Jaroslav, a kol. Dějiny Indie. Praha: Lidové Noviny, 2003. (Dějiny států). ISBN 80-7106-493-9. S. 462. Dále jen Strnad a kol..
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.