Dům bytové kultury

Dům bytové kultury (DBK, Domov, žertovně nazývaný ollok, podle písmen „dbk“ v logu[1]) je stále obchodní dům v Praze 4, nad stanicí metra Budějovická, na Budějovickém náměstí.

Dům bytové kultury
Pohled od severozápadu, přes metro
Základní informace
Slohbrutalismus
ArchitektVěra Machoninová
Výstavba1981
Poloha
AdresaBudějovická 1667/64, Krč, Česko Česko
UliceBudějovická
Souřadnice50°2′37,59″ s. š., 14°26′56,74″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a interiér
Interiér budovy: Proluka mezi patry posunutými o půl podlaží, využitá pro eskalátory.

Jde o relativně rozlehlou stavbu se čtvercovým půdorysem. Má osm pater, zvenku však vypadá mnohem nižší. Uvnitř totiž jednotlivá patra nejsou nad sebou – v jedné polovině jsou nad sebou umístěna patra lichá, ve druhé pak patra sudá a vůči sobě navzájem nejsou ve stejné úrovni. Fakticky tedy budova má jen čtyři plnohodnotná nadzemní patra. Uprostřed budovy se nachází velký otevřený prostor a po jeho stranách jsou umístěny eskalátory. Tento prostor se však velmi náročně klimatizuje.

Výstavba budovy trvala deset let (1971–1981); po otevření byla označena za dům 21. století.

Dekorace v nosném betonu, v interiéru stavby (Slavoj Nejdl)

Veřejným prostorám v interiéru již od projektu dominuje tmavočerveně mořené dřevo na obkladech stěn, na zábradlí a jako dekorativní prvek zpestřující různá zákoutí. V protikladu je zde použito tmavozeleně mořené dřevo, zejména jako nízké přepážky mezi prodejními odděleními; ve velké míře je užito v technickém a administrativním zázemí budovy (podhledy stropů na schodišti, dřevěné zábradlí).

Vnitřní úpravy

Budova dosti utrpěla postupnými rekonstrukcemi. Drastická rekonstrukce spojená s likvidací většiny originálního vnitřního vybavení proběhla v polovině 90. let. V letech 1991-1995 zde působila Ikea. V roce 2006 byla provedena rozsáhlá přestavba, zaměřená zejména na přístupnost (bezbariérovost).

Současný vlastník lpí na původním zachování funkce budovy v co nejvyšší, „ekonomicky“ únosné míře. „V 1. patře je vlastně jenom jedna pasáž, která vede kolem dokola.“[2]

Historie a architektura
Pohled na DBK od jihozápadu.

Dům bytové kultury je jeden z nejvýznamnějších a také nejznámějších děl Věry Machoninové, která spolupracovala velice často se svým manželem Vladimírem Machoninem. Budova Domu bytové kultury je ovšem samostatný projekt pouze Věry Machoninové. Manželům Machoninovým byla zakázána činnost krátce před otevřením jejich společného díla – obchodního domu Kotva na pražském náměstí Republiky. Projekt Domu bytové kultury byl však již v té době schválen k realizaci. Autorka kvůli politicky motivovanému zákazu veřejně tvořit mnoho svého času trávila při odborném autorském dohledu při stavebních pracích. Díky tomu vznikl unikátní celek – podle slov architektky „reprezentativní výstavní plocha nábytku“.

„DBK bylo sice postaveno za socialismu, ale navrženo bylo už v roce 1968 a reprezentuje jedno z vrcholných děl poválečné brutalistní architektury u nás. Patří mezi výjimečné stavby srovnatelné s nejzajímavějšími brutalistními realizacemi v Evropě.“ — marketing DBK[2]  

Stavba byla schopná konkurovat jiným významným projektům v tehdejším architektonickém světě. Připomíná tvorbu anglického architekta Jamese Stirlinga. Stavby podobného charakteru nejsou u nás vůbec zastoupeny, vyjma tvorby právě manželů Machoninových. Nezapře ani inspiraci ve skandinávské architektuře. Přes použití moderních materiálů, jako je hliník nebo obrovské masy betonu použité na nosné sloupy, stavba působí nezvykle „přírodně“.

Plášť budovy

Na vnější opláštění stavby byl použit atmofix (obdoba patinující cortenové oceli z USA), československý patent, původně vyvinutý pro ochranu telegrafních sloupů na Sibiři. Jedná se o plechové pláty z oceli vhodného složení, na jejichž povrchu se časem vytváří odolná rez, která je konzervuje proti další korozi. Byly použity také na fasádu OD Kotva a na fasádu Libereckého OD Ještěd.

Idea okolí

Navíc byla velice pečlivě vybírána úprava navazujícího okolí (včetně travnatých ploch), proto nelze prohlásit, že by šlo o necitlivě postavenou „krabici“: Součástí celkového projektu byly i projekty okolní zeleně, obchodní pasáže a tří dalších budov na Budějovickém náměstí. V současné době je dodržen původní projekt (bez konceptu zeleně) rozmístění dalších budov – ale pouze v hmotovém měřítku: Výtvarně, tvarově a barevně stavby, které vznikly nejbližším okolí DBK, bohužel stavbu obchodního domu zatlačují a znehodnocují v celkovém dojmu. Původně se počítalo se „solitérním“ působením všech plánovaných staveb. Stejně jako DBK měly stavby vynikat až sochařským dojmem, s vysoce kladeným důrazem na tvarovaní jednotlivých částí staveb a okolního prostředí.

Odkazy

Reference
  1. Můj panelákový byt, můj hrad. Na návštěvě v reálném socialismu. Ladislav Verecký, 24. listopadu 2009. Navštíveno 2020-03-11.
  2. odpověď na recenzi, Google mapy; marketing DBK, 3. ledna 2020.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.