Důl Ferdinand (Babice u Rosic)

Jáma byla hloubena v nepravidelném průřezu. V roce 1903 dosáhla jáma hloubky 435 metrů, konečná hloubka činila 794 m. Jáma měla do hloubky 432 m soudkovitý průřez s cihelnou vyzdívkou. Do konečné hloubky byl průřez kruhový s vyzdívkou z betonových tvárnic.

V roce 1929 byla vyhloubena vyhloubena slepá jáma (šibík) Ferdinand, byla to první slepá jáma v revíru. V úrovni 8. patra v hloubce 794 m byla hloubena jáma kruhového průřezu (průměr 3,5 m) a byla vyzděna cihlovou vyzdívkou do hloubky 1033 m (11. patro). Do hloubky 1110 m byl průměr zachován, ale vyzdívka byla z betonových tvárnic. V roce 1930 byla slepá jáma Ferdinand vybavena těžním strojem ČKD 2B 3008, který byl umístěn ve strojovně v hloubce 794 m. Průměr těžních bubnů byl 3000 mm a šířka 800 mm, elektrický motor měl výkon 120 kW/500 V. Dvojčinné těžení zabezpečovaly dvouetážové klece pro jeden vozík na etáži. V roce 1964 byla prohloubena slepá jáma Ferdinand do konečné hloubky 1227 m. Průměr jámy byl 4 m výztuž byla provedena litým betonem. V roce 1965 bylo pomocí slepé jámy Ferdinand otevřeno 11. patro dolu Antonín.

Dne 18. února 1992 byla ukončena těžba v Rosicko-oslavanském revíru. Od 29. července 1992 byla zahájena likvidace jámy Ferdinand zásypem odvalovým kamenem (hlušinou) z dolu Ferdinand. Zásyp jámy o celkovém obsahu 11 637 m³ hlušiny byl ukončen 20. října 1992. Krycí deskou byla jáma uzavřena 12. listopadu 1992.[4][5][6]

Nad jámou byla v letech 1856–1862 postavena jámová budova úhlového typu. Objekt ve tvaru písmene L s dominantní třípatrovou zděnou těžní věží (zároveň těžní budova)umístěnou v rohu dispozice.[7] Parní těžní stroj byl umístěn v těžní budově. Byl vyroben ve Strojírnách knížete Salma v Blansku v roce 1863. V roce 1904 byla provedena rekonstrukce dolu. Bylo zbouráno třetí patro těžní budovy a do takto snížené a upravené budovy byla vložena ocelová kozlíková těžní věž anglického typu (Tomsonův kozlík). Jednalo se o příhradovou ocelovou konstrukci, která se skládala z podpěr (svislé zatížení) a vzpěr postavených ve směru těžního stroje (k převzetí horizontální síly). Lanovnice byly umístěny přibližně v průsečíku podpěr a vzpěr.[8] Celková výška těžní věže byla 15,3 m. V roce 1905 byl mimo těžní budovu instalován nový výkonný ležatý dvouválcový parní těžní stroj s ventilovým rozvodem Kraft-Lenz, vyrobený První brněnskou strojírnou. Průměr parních válců byl 650 mm a zdvih 1400 mm. Průměr těžních lanových bubnů byl 4000 mm a šířka 1800 mm. Rychlost jízdy byla 11 m/s. Těžní klece byly dvouetážové pro jeden vůz. Páru dodávala kotelna s výhřevnou plochou 500 m², tlak páry 10,1 atm (1,01 MPa). V roce 1953 byl parní stroj nahrazen elektrickým asynchronním motorem o výkonu 350 kW/6000 V. Elektromotor byl vyroben v ČKD Praha a převodová skříň ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda v Ostravě. Fragmenty parního stroje jsou umístěny v Technickém muzeu v Brně a v Muzeu hornictví a energetiky Rosicko-Oslavanska v Oslavanech.[6]

Západně od těžní jámy Ferdinand ve vzdálenosti 75 m byla hloubena výdušná jáma Ferdinand č. 1 do hloubky 312 m. V roce 1903 byla jáma hluboká 204 m. V roce 1905 byl instalován ventilátor soustavy Capel s výkonem 1600–2100 m³ za minutu, pohon zajišťoval elektromotor o výkonu 110 kW/500 V. Vyroben byl strojírenskou firmou Breitfeld-Daněk. Kaskádovitě od výdušné jámy byla hloubena z hloubky 312 m, to je z úrovně 1. patra výdušné jámy Ferdinand č. 1, nová výdušná jáma Ferdinand č. 2 do hloubky 432 m. Z větrních jam vedly do nižších poloh větrné úpadní kanály. V roce 1955 byla slepá jáma Ferdinand napojena na výdušnou jámu Ferdinand. V úrovni 432 m byla výdušná jáma Ferdinand č. 2 napojena přímo na jámu Ferdinand. Úpadní větrný kanál na 8. patro v hloubce 794 m byl zlikvidován. V letech 1965–1966 byla provedena rekonstrukce a výstavba nového objektu pro ventilátory. Dva nové axiální ventilátory ze Závodů pro výrobu vzduchotechnických zařízení (ZVVL) Milevsko měly nastavitelné lopatky a sací výkon 3000 m³ za minutu. Pohon zajišťovaly elektrické motory o výkonu 190 kW/6000 V. Větrné jámy Ferdinand č. 1 a č. 2 byly zrušeny, včetně větrních úpadních kanálů, které na ně navazovaly. V období 1980–1982 byly nahrazeny novými rovnotlakými axiálními ventilátory ARA 3, výkon 3000 m³ za minutu s elektromotory o výkonu 500 kW/6000 V každý, vyrobené v ZVVL Milevsko.[6]

V roce 1862 byla zprovozněna železniční vlečka, která vedla ze stanice Boží Požehnání (dnes Zastávka u Brna) k dolu Simson. Vlečka ukončila provoz v roce 1975 a byla zrušena v roce 1992.[11]

Rozchod kolejí v dole byl 628 mm.[1] Po ukončení druhé světové války byla zaváděná pásová doprava. Používaly se gumové pasové dopravníky typu TP 400 a TP 800.

V roce 1910 byla uvedena do provozu visutá lanová dráha mezi doly Julius a Ferdinand.[12] Vytěžené uhlí z dolu Ferdinand bylo dopravováno nově postavenou lanovou dráhou do třídírny dolu Julius a naopak na důl Ferdinand (odval) byla odvážena hlušina, výpěrky z prádla a struska z kotelny dolu Julius. V roce 1945 byla lanová stanice na dole Julius požárem zničena. V letech 1970–1972 byla provedena likvidace lanové dráhy.[6][13]

V roce 1934 bylo důlní pole Ferdinand připojeno k dolu Julius. V roce 1955 převedena těžba uhlí zcela na důl Julius.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Důl Ferdinand na Wikimedia Commons
• Důl Ferdinand v Babicích
• Přehled nejvýznamnějších dolů v severní části rosicko-oslavanské pánve Archivováno 16. 6. 2016 na Wayback Machine
• Historie hornictví v mikroregionu KAHAN
• OKNO^{[nedostupný zdroj]}