Dětmar

Dětmar pocházel ze Saska, přesné místo a datum narození nejsou známé. Stal se mnichem v benediktinském klášteře v Magdeburgu. Později zastával funkci kaplana na českém knížecím dvoře, kde se naučil českému jazyku a spřátelil se s knížetem Boleslavem II. (932–999). Roku 973 bylo v Praze zřízeno biskupství a o tři roky později se stal Dětmar prvním pražským biskupem. Ve funkci jej potvrdil císař Ota II. (955–983), biskupské svěcení přijal od arcibiskupa mohučského Willigise (kolem 940–1011).[1]

Biskup Dětmar byl vzdělaný, charakterizován je jako mírný a moudrý. Během své biskupské služby se zasloužil o šíření křesťanské víry na venkov, zakládal a světil kostely a také zavedl vybírání biskupských desátků (v této době tvořil desátek čtyřicetinu úrody). Na smrtelném loži prý Dětmara sužovaly výčitky, že nežil vždy příkladným životem a že propásl mnoho příležitostí ke konání dobra.[1]