Dělat gender

Autorská dvojice Candace West a Don H. Zimmerman vychází ve svém textu Dělat gender z interpretativního paradigmatu. Gender je zde představen jako charakteristika sociálních interakcí. Tím vyvrací obecnou představu, která se skládá z konceptu, že je gender znakem jednotlivců.[3] Již samotná existence výrazu dělat gender pomohla ke změně vnímání genderu jako takového.[4] Každá společnost má genderovou strukturu, stejně jako má každá společnost například ekonomickou strukturu. Genderová struktura tvaruje interakční očekávání, která jsou centrem dělání genderu a má také vliv na organizaci a řízení sociálních skupin. Tato struktura byla ovlivněna reflexivní prací feministických aktivistek a intelektuálů a není stoická.[4]

Dříve genderové socializační teorie tvrdily, že je gender přibližně při dosažení pátého roku věku jedince pevně daný, a proto byl dříve vnímán spíše jako pohlaví.[1]

Candace West a Don. H. Zimmermann ve svém konceptu dělání genderu kladli důraz na do té doby poměrně přehlížený rozdíl mezi pojmy pohlaví, pohlavní kategorie a gender.

• Pohlaví je klasifikováno podle podoby pohlavních orgánů po narození (nebo podoby chromozomů před narozením).
• K určení pohlavní kategorie je hlavním kritériem sociální předvádění, na jehož základě je jedinec přiřazen k jedné ze dvou kategorií. Pohlavní kategorie a pohlaví se od sebe však mohou lišit.
• Gender je činností každodenního života v rámci pohlavních kategorií, ve které má každé pohlaví jisté normativní soubory.[1]

Když se člověk zabývá jakoukoli činností, je schopný obhájit tuto činnost z pozice muže nebo ženy a být tak zařazen do pohlavní kategorie. Na základě pohlavní kategorie a činnosti může být osoba posuzována buď jako ženská nebo mužská.[1]

Dělat gender neznamená to, že se chováme podle norem, které se považují za ženské či mužské chování, ale podle své přirozenosti, a tím v podstatě vytváříme gender. Musíme však počítat s rizikem genderového posuzování. Gender sice vytváří každá osoba jednotlivě, ale tím, že je v podstatě posuzován celou společností, se stává interaktivním.[1]

Podle Goffmana lidé předpokládají, že v situaci, kdy spolu v určitém prostředí jednají, každý z nich vyzařuje určitou esenciální přirozenost, tedy přirozenost, kterou je možné rozpoznat díky zjevným přirozeným znakům. Goffman tvrdí, že mužství a ženství jsou jakýmisi prototypy esenciálního projevu – něčeho, co se váže k nejzákladnější charakteristice jedince a co také zároveň může být letmo sděleno během jakékoli socíální situace.[1]

Ve svém díle používá pojem předvádění genderu (gender display z angličtiny), čímž připravuje půdu pro dělání genderu.[1] Z tohoto konceptu vycházejí West a Zimmerman. Také Goffman rozlišuje pojmy pohlaví a pohlavní kategorie, kdy vychází z případové studie transexuálky Agnes.[5]

Na práci Zimmermana a West se v průběhu času odvolávalo mnoho sociologů a socioložek a jiných myslitelů. Například australská socioložka Raewyn Connell shledává za jedno z největších pozitiv konceptu dělat gender od Zimmermana a West to, že zde došlo k přechodu od feministických analýz k přemýšlení nad původními feministickými teoriemi.[2] Na West a Zimmermana také nezávisle na sobě navázaly Judith Butler a Francine Deutsch, kdy obě zastávaly názor, že spíše než dělání genderu je důležitější rozvolňování genderu (undoing gender z angličitiny) – obě se tedy zabývaly kritikou West a Zimmerman. S termínem rozvolňování genderu poprvé přichází právě Judith Butler ve stejnojmenné knize (2004)[6] a o několik let později ho popsala Deutsch v článku vydaném pro Gender and Society (2007)[7]. Deutsch se od Butler odchyluje, argumentuje tím, že rozvolňování genderu nám dá jasnější a přímější informace, nutné k pochopení sociální změny a vývoje.[8] Rozvolňování genderu v podstatě označuje situaci, kdy se dívky a chlapci, ženy a muži, nechovají podle genderových vzorců, které od nich společnost očekává. Kritérium k identifikování rozvolňování genderu může být situace, kdy je esencialismus binárních rozdílů mezi muži a ženami, založený na pohlavní kategorii, zpochybněn.[4]

V roce 2009 bylo uspořádáno symposium, které pojednávalo o práci Zimmerman a West, toto symposium vedla Nancy C. Jurick, profesorka na univerzitě v Arizoně, spolu se Cynthií Siemsen, profesorkou univerzity v Kalifornii. Články z toho symposia poté otiskl časopis Gender and Society.[2]