Děkanství (Beroun)

Původně gotická budova, z níž se zachovaly sklepy, byla nahrazena novou barokní budovou v letech 1715–18. Dům byl znovu upraven po požáru v roce 1735 a poté v menší míře ještě v letech 1840 a 1898.[2]

Zděná jednopatrová budova stojí na obdélníkovém půdorysu. Uliční průčelí jsou čtyřosá, s okny v jednoduchých šambránách, někde s kovanými srdčitými mřížemi. Uliční průčelí je členěno kordonovou a korunní římsou. Průčelí orientované do dvora je pětiosé a vystupují z něho dva krajní mělké rizality.[2]

Budova kaplanky byla zbudována v roce 1704 a poté interiérově i exteriérově upravena na konci 19. a počátku 20. století.[2]

Jednopatrová budova stojí na půdorysu úzkého obdélníka. Uliční i nádvorní průčelí je trojosé. Po stranách budovy jsou ve zdi umístěny dvě barokní brány, za levou z nich, která je pro pěší, následuje ještě další menší ozdobná brána, která propojuje kaplanku s budovou fary.[2]

Na fasádě je umístěna bronzová pamětní deska berounského děkana a historika Josefa Antonína Seydla.[3] Ten hostil v prostorách děkanství mnohé své přátelé z buditelských kruhů, například Šebestiána Hněvkovského nebo Františka Palackého.[4] Autorem bronzového reliéfu je sochař Zdeněk Dvořák.[3]